Medial Banana – More času

Moc mě to nectí, protože už s tím jsou na šňůře, takže pro spoustu z vás už jdu s křížkem po funuse, neboť už jste to viděli a slyšeli. I proto může být zážitek, feeling či chcete-li vibe, který z toho máte, dost jinačí než ten můj jen z poslechu. Ale třeba mě trochu omluví návod, který je přímo v názvu. A názvu čeho? V jakém názvu? No přece Medial Banana a jejich poslední deska „More času“.

Ale k věci. Hned s prvním trackem se mi začal drát do hlavy takový docela hloupý dotaz. Dělá ještě někdo vůbec roots? Jednoduchý čisťunký reggae? Takový to, že i v takovým doteďka docela ubrečeným létě si to pustíte, a všecko se najednou spraví. Medial Banana zrovna moc ne. Spíš to docela dost zní jako pop. Ale co bych furt chtěl, že? A tuhle otázku bych si měl opakovat. Když totiž vynechám ono „chtěl bych“, je na té desce docela všechno. Vždyť přece leckdy stačí jen ten feeling. Zapomeň na počasí (a na všechno) a udělej si to podle sebe, neboť … léto je přece stav mysli. Máš přece „More času“. A tohle přesně říká hned ten první track – Raz bude to len príbeh. Druhý track jako přes kopírák. Zkrátka nakažlivý optimismus – Niečo dobré. Jo a ta další věc,  ta co v ní hostuje Cocoman (Buď v kľudě), ta se 100% bude líbit holkám. Všechno je zkrátka potřeba pořešit někde u vody a … v kľudě.   A tím pádem nesmí chybět ani láska, což je další track: Svet sa točí. A nakonec se i ty moje „chtěl bych“ najdou … kde asi, když track se jmenuje „Sweet reggae music“ a v textu (ani v hudbě) nechybí slova roots reggae. No jó no, nehažte prosím nic po mně, že se furt opakuju. Ale zpět k Medial Banana. Ti přece nemůžou ani opominout dancehall. Chybělo by to. Stejně tak nemůžou opominout: „Legalize it. Stamina, ani no war.“, což je obsah dalších skladeb ve zkratce. Jo, a když „No war“, tak víme, která, že? A co by ještě mohlo chybět … no, nějaká ta skákačka. Nebojte, i ty tam jsou (Legrační jsou v textu odkazy i na Hermanna Hesseho a Jamese Fenimora Coopera, takže dokonce reggae filozof a reggae indiáni a trapeři!). Pak zase trochu optimismu, holek a lásky. Vše versus ne úplně dokonalý svět. A co nakonec? Přece zapálím a pošlu k vám, dokud tu jste … pardon „Kým tu ste“. Nemusí to být nutně joint (i když v daném případě asi bude), nicméně vzkaz je hutný a stručný a taky ne zrovna pomalý: Probuďte se a buďte tady a teď.

Tož já je zkusím poslechnout a nechám ty „chtěl bych“, abych se co nejdřív mohl připojit k těm z vás, kteří už je slyšeli s novou deskou na živo. A to léto, to už si nějak udělám, i kdyby to podle teploměru zas až tak nebylo.