Co se to děje? V roce 2019 to vypadá, jako že se česká reggae scéna začíná zase zvedat. Nejdřív mě překvapila zlínská kapela Reggay, pak klipy od KatyGyal Kenty a dvojice Bechy & Fee. A teď ještě tohle? No, snad jsem to nezakřiknul 😉
Ve středu 13. února 2019 v plovoucím klubu Kamina, který je zakotven u Smíchovské náplavky, Babalet předvedl, že i když otcové zakladatelé dosáhli již důchodového věku, je se věru na co koukat, co poslouchat a hlavně se u toho i hodně bavit.
Těžko říct, kdyby Aleš Drvota ještě žil, zda by Babalet ještě vůbec existoval nebo zda by stále hrál reggae nebo zda by Jirka s Karlem byli stále jeho členy…
No, ale realita je taková, že v podpalubí lodi Kamina, celkem slušně zaplněné především fanoušky původního Babaletu, proběhlo něco místy až mystického, prostě neuvěřitelně dobrý koncert, který bavil jak publikum, tak viditelně i muzikanty na pódiu. Nutno ještě podotknout, že skvěle zvučil Jarda Horvath!
Teď trocha historie z mého úhlu pohledu: Po Alešově smrti Babalet celkem logicky dost dlouho hledal cestu jak dál. Afro reggae s Martinem Takweyem nebylo sice tak úplně to ono, co bych chtěl od Babaletu slyšet, ale pár písniček mě fakt hodně bavilo, jejich deska od Pantonu z roku 1990 se mi celkem líbila a na jejich koncerty jsem chodil rád. To se ale změnilo po té, co Martin – tehdy hvězda Evropy 2 – začal zajímat ostřílené hudební bosse. Deska Kytkový reggae, která vyšla u Popronu v roce 1994 mě dost zklamala. Indián se tam hudebně vůbec nehodí, text Kaliman, jeliman mi tak nějak nekonvenuje, no a Kytkový reggae, to je podle mě doslova průser a propad do podivné rádoby pop music, která jde úplně mimo mě. Objektivně musím dodat, že protože většinová společnost má trochu odlišný vkus než já, Kytkový reggae mělo komerční úspěch a otevřelo Babaletu dveře, které by jim jinak zůstaly zapovězeny. Otázkou je, zda to bylo dobře nebo špatně. V roce 1997 to kapela dorazila, tím, že přijala nabídku Karla Vágnera, což dodnes nechápu, a u Multisonicu vydala album Martin Tankwey a Babalet – Zítra Bude Slunýčko s takovými perlami jako např. cover verze Africa Simona Ramaya, od Ronny Martona převzatá Hastrmane, tarmane a úplně nejhorší je asi Azbuka s textem Karla Šípa. Z týhle desky se mi fakt dělalo fyzicky nevolno. Následovalo to, co logicky muselo, Babalet zmizel v propadlišti dějin.
A proč o tom tak obšírně píšu? Prostě, Babalet je moje srdcovka a s napětím jsem vždy sledoval jejich, bohužel, ne nijak moc úspěšné pokusy o návrat na scénu. Složení, především na postu basového kytaristy se měnilo a… no, tak nějak to pořád nebylo ono.
Ještě musím vzpomenout na koncert u příležitosti vydání vzpomínkového alba Babalet & Aleš Drvota Live, který proběhl v roce 1994 v dnes již legendárním klubu Repre v suterénu pražského Obecního domu. Bylo tam narváno a kapela, včetně všech přizvaných hostů hrála jak o život a bylo to prostě skvělý.
No a právě tento koncert mi připomnělo sice mnohem komornější, ale skvělé vystoupení Babaletu na lodi Kamina. Možná ne jenom mě připadalo, že v nejen dubových aranžích kluci zúročili svoje zkušenosti z hraní v jiných kapelách – Jirka Charypar v Orlech w blocie Europy a Přemek Urban v Hypnotixu. Především, podle mě, celkový výkon kapely povznesl syn Karla Babuljaka Adam na postu basisty. Když Karel ještě trochu „zamaká“ na zpěvu 😉 bude Babalet zas tou přední ozdobou česko-slovenské reggae scény, tak jak jsme na to byli zvyklí do prosince 1987. Držim jim palce a těším se na další koncerty!
Babalet vystoupil ve složení: Karel Babuljak – zpěv, klávesy, melodica, Jirka Charypar – kytara, zpěv, Přemek Urban – klávesy, zpěv, Ondřej Moravec – bicí, Adam Babuljak – basová kytara, zpěv.
Zelená a Na Máchově jezeře Live!
https://www.facebook.com/reggaecz/videos/407084950066552/
Na Máchově jezeře a Kytkový reggae!
https://www.facebook.com/honza.blahota/videos/2640039552689595/
Karavana a Do práce Live!
https://www.facebook.com/honza.blahota/videos/2640083309351886/
