(Tady by měla být věta, ale nebude, nechám si ji na konec.)
Byl to v pohodě koncert. Ne, jako že „v pohodě“, ale v pohodě v původním smyslu slova. A nejvíc v pohodě byl Puppa Albo, na kterém bylo vidět, že si vystoupení užívá, že ho to zkrátka baví. Ale zpátky na začátek. Babylon byl, oproti zkušenostem z minulých akcí, docela hodně brzo zaplněný, dokonce natolik, že když hrál Ghetto Youth Sound, bylo to spíš, jako kdyby si bedňáci jen pouštěli podkres, takže slyšet byli spíš lidi, než že někdo hraje. Ale to jen tak pod čarou.
Předskokany obstarali Pokyman a Lukie FWD, ale ti snad předskakují všude (nebo aspoň všude v Babylonu 🙂 ). Odvedli rozhodně dobrou práci, ale až na několik, dneska už by se dalo říci kolotočových věcí „Weed, weed …“, kde skandují všichni přítomní bylinkáři, nic, co by obstaralo víc, než mírné zvýšení teploty v sále.
No a pak nastoupil Puppa Albo. To bylo iné kafe. Naprosto v pohodě, úsměv na tváři, nabitý energií a spustil to, jak když cvaknete vypínačem a ono se rožne (pro zápaďáky rozuměj: rozsvítí se). Byl jsem docela zvědavý, jak uchopí svoje výroční tour a úplně jsem zaplesal, že nešlo ani tak o průřez tvorbou, ale spíš různými reggae styly od ska (sorry puristi, vím, že ska není reggae), přes dub, až po dancehall, do čehož parádně zapadl i Alborosieho cover Unforgiven od Metallicy. I dramaturgicky to bylo vychytané, zahráli čistě svoje věci, pak k tomu pustili vokalisty, kteří to vzali pěkně od podlahy: „Ska, ska, ska … Jamaican ska.“, a to už byl sál víc ve vzduchu, než na zemi: „We want to see you jump!“ Když se Puppa Albo vrátil k mikrofonu, měl nás připravené, jak zákusky na podnose a řádně toho využil. Zblbl všechny tak, že s ním zpívali dokonce i Figarovu árii od Rossiniho (je to zkrátka Talián). No a když spustil Kingston town … však to všichni znáte: „Sibilidowndown, sibilidowndown …“, bylo vymalováno, a to obrazně i doslova. Doslova, protože Puppa Albo dostal od fanouška svůj portrét (jak ten se musel tetelit, že ho dostal zpátky podepsaný). A obrazně proto, že bylo po koncertě. Jako vyháněčku a taky vlastně vhodnou tečku za stylovým mixem, kterým byl celý koncert, nechal hrát kapelu, a to byl úplně normální rock, včetně obligátní kytarové onanie 😉 .
(tady je ta věta, co měla být na začátku)
Ach ten zvuk, i na afterparty v Re:fresh clubu byl mnohem lepší. No ale uznejte sami, kdyby recenze začínala takto, ani byste ji nečetli 😉
