Poznámka Reggae.cz:
Po vzájemné domluvě jsme se rozhodli publikovat některé články z Pork Pie-ezinu, protože si myslíme, že by je mělo číst více lidí. Třeba tenhle počin, kdyby tam nebylo tolik detailů o scházení se s kámošema, by byl úplně excelentní. Takhle je „jenom“ dost dobrej!
Mocní lidé, bratříčci a sestřičkové, plyšáčci…
Tak tenhle podtitul pochopí asi jen ta naše banda, se kterou jsem trávil tenhle fesťák. Nicméně je to taková reakce na všechny ty uvaděče na stageích, který se snažej bejt hrozně „cool“ a „in“, snad jedinou výjmkou byl DJ Kaya, kterej moderátora tohodle fesťáku dělá už pár let. Asi milionkrát opakovaná fráze: „Hej, Mighty people, bratříčci a setričky“, mě začala lézt tak na nervy, že jsme pak začali vymejšlet různý parodie a zkomoleniny typu: „Hej mocní lidé“, „Hej nemocní lidé“ apod….
K tomu se ještě ale dostanu. Vše začalo jako každej rok, v práci jsem si vzal volno, jak na pátek tak i na pondělí (radši, už nechci zažít to co po Mighty 2008) a vyrazil jsem směr Tábor, ale nejdřív jsem se stavil na chalupě, bo to nemam od Tábora tak daleko. Potom, co jsem se nějak propasíroval těma kolonama, se setkávám na parkovišti před Kauflandem, s Astou a jeho fenečkou Kristou, věčným revolucionářem Kryštofem s Kačí, kteří jako „správný punkáči“ přijeli autem. V tom nám už Bára s Jožinem drželi fleky ve stanovým městečku, takže potom, co jsme se tak nějak ubytovali, vyrážíme do areálu. Jelikož jsem minulý rok na Mighty nebyl, tak byla pro mě změna areálu celkem šok, naprosto zbytečně velkej areál, kde je evidentní že je ten prostor nevyužitej, roztahanej jak nudle. Od podií k hajzlům to byla taková dálka, že by uběhl den, než se tam dostanete a z jednoho konce areálu na druhej by jste potřebovali tejdenní dovolenou.
Zlatý Olší to bylo něco jinýho, akorát, když začalo chcát tak to bylo v prdeli, ale to místo mělo svojí atmosféru a myslím si, že i místní byli za ten fest rádi, protože si na tom taky něco přivydělali :-D. Line-up měl asi 60 stránek, že jsem, když jsem si ho bral u vstupu, nevěděl jestli je to ten jejich slavnej Mighty free zin (plnej reklam, kde mě stejně vždycky zajímá jen ta buchta) nebo line-up. No a uvnitř line-upu, bylo krom rozpisu kapel taky anketa, kde byli na výběr jen samý pozitivní odpovědi, na téma Mighty hadrů, který mě absolutně nezajímaj (ano chápu, že nosíme trika kapel, ale dělat ze sebe chodící reklamu na komerční fesťák nekomerční hudby?) nebo otázky typu: „kolik byste dali za lupen na Mighty příští rok?: a) 1000 b) 1200 c) 1500“, takže příští rok to bude zase dražší, fuck of!!! Krom chlastání všeho možnýho i nemožnýho jsem se byl podívat i na kapely. Pátek se rozběhl pěkně, náhodou jsem se na doporučení Báry dostal na koncert nějaký folk punkový kapely, kde mě tedy mimo jiné, korm hudby, zaujala i jejich akordeonistka (kdyby někdo nevěděl, to je hráčka na tahací harmoniku). No a potom Anthony B, koncert, na kterej jsem byl moc zvědavej, sice dobrá jamajská reggae / dancehall show, ale že bych byl z toho nějak unešenej se říct nedá, proto jsem se už před koncem koncertu přesunul na katalánskou ska punkovou stálici Obrint Pas. Tady se ale právě dostanu k těm trapnejm moderátorům. Modrátorka na Jan Žižka stagi byla jak, kdyby to uváděl Leoš Mareš… prostě taková ta univerzální dylina, co moderuje od maturitních plesů, promocí po superstar až k Mighty sounds… kdyby jí chlapci z Obrint Pas slyšeli, tak jí asi daj do držky. Obrint Pas je levicová, vlastenecká, katalánská kapela, která se celkem od Španělska separuje a její kecy jako: „Horká španělská krev“ nebo „Divocí jako korida“, která zrovna v Katalánsku moc nejede, nebyly na místě. Chtělo by to trochu se informovat, nebo tam dát někoho, kdo se vyzná a ne nějakou disko pipku, která neví o čem je řeč. Samozřejmě se to neobešlo bez kreténskejch výkřiků: „Hej, Mighty people, jak se bavíte?“. Právě na tohle téma jsme s Kryštofem začali vymejšlet, jak by asi tahle typka uvedla hardcorový Madball? Tak nás napadalo něco jako: „Hej, Mighty people, jak se těšíte na tuhle vymazlenou, navoněnou, plyšovou, cool HC smečku? Co, plyšáčci? Už se těšíte na Madball, kteří jsou sladcí jako karibskej drink? Tak tohle disko uvažování asi chrakterizuje typku z Jan Žižka stage, která v neděli naštěstí táhla do hajzlu. Anthony B ovšem nebyl jedinej reggae intrpret, v pátek jsem si ještě vychutnal vystoupení roots legendy Israel Vibration, ovšem do toho dorazili Venca, jeho bratr s mladou a Honza, takže jsem jim běžel ukázat, kde máme stany a rychle běžel zpět a koncert jsem si už jen vychutnával z deky na louce, za popíjení houby, kterou nám tam propašoval Astův známej, za což mu děkujem. Počasí nám letos vyšlo naprosto parádní, tedy až na nedělní večer, kdy chcalo a byl silnej vítr. Přes den se nedalo nic moc dělat, takže po nákupu jsme sobotní odpoledne proseděli u stanů pod plachtou ve stínu, za popíjení houby. Sobotní program už byl o něco lepší. Sice vystoupení Yellow Cap začalo celkem jako velká nuda, ale nakonec se trochu polepšili.
Opět jsem se musel popadat za hlavu, ještě před vystoupením dánských Mods – The Movement, kdy nějakej chytrák stojící vedle mě hned usoudil, že to jsou hnusný stalinisti, když se asi dozvěděl, že se kapela hlásí k levici a maj písničku Karl Marx. Jo jo, je mi na blití z toho, jak může někdo tak jednoduše a prvoplánově přemejšlet. Nicméně, nemá cenu tohle někomu vysvětlovat, takže jsem si koncert vychutnal i přesto a Movement mě posadili, takříkajíc na prdel. Na koncertě Hotknives jsme tam s Astou řádili jak zběsilí, i když nechápu ten zbytek lidí, který se na tenhle výbornej 2tone jen tak pohupovali jak nějaký zdechliny. Hlavně, že když hrála nějaká česká sračka, tak to tam ty lidi skoro lítali vzduchem. Skatalites byli taky paráda ale zajímalo by mě jak hráli ve svý původní sestavě, kdy to byli opravdu ještě original Skatalites. Potom jsem asi někde chlastal, jelikož okamžik mezi koncem koncertu Skatalites a The Beatdown si vůbec nepomatuju. Bohužel jsem se stále nemohl rozhodnout jestli mám jít na HC smečku (plyšáčky) Madball nebo na dirty reggae The Beatdown a nebo to rozdělit půl na půl. Nakonec jsem se z koncertu The Beatdown už nehnul a plyšáčky jsem nestihl, což mě trochu mrzí. Koncert to byl ale vyvedenej, sice zvučili asi půl hodiny, ale hráli výborně, i když asi moc lidí je neznalo, takže neměli zas takovej ohlas, ale jinak dobrý. V tom jsem pak někde v areálu potkal Vencu s Honzou a vyrazili jsem na Toasters, který hráli až někdy v noci, přitom dřív to byla kapela, která byla jedním z hlavních headlinerů Mighty sounds. Koncert byl výbornej i přesto, že Toastery beru pomalu jak domácí kapelu a i přesto, že byli ochuzený o klávesy a trombon. Honza sežral ve Space baru nějakou podpůrnou sračku, takže jsem tam potom zbytek večera chlastal s nim a lítali jsme od podia k podiu jak motorový myši, protože ho to nikde nebavilo. Pak už jsem mu to tempo fakt nestačil a nechal jsem ho v tom samotnýho a šel jsem spát, protože jak to tak vypadalo, tak bychom skončili na nějaký tekno / d’n’b stagi pro „roboty“, kam se Honza určitě chystal. Samozřejmě, že sobotní večer se na mě v neděli pořádně promítl a možná to také bylo i tím vedrem. Každopádně, celý nedělní odpoledne jsem byl mentálně naprosto vypláchnutej a fyzicky úplně v prdeli. Vyrazili jsme na oběd do Tábora a to mě rozbilo ještě víc. Mimochodem se potvrdilo to, co jsem o Táboru slýchával dlouho, že je to město hnědý a výskyt hovad z jakéhosi náhradního otvoru je tu dost značný, jenom bych vám kluci vzkázal, aspoň když děláte ty vaše šablony, vymyslete si jiný loga a nevykrádejte antifu! Ale to jen tak na okraj (nic než vlastní mozek). Sice oběd v číně, 
kde byla jedna taková pěkná servírka, šikovná, byl celkem fajn, ale zbytek dne až do večerních hodin, než jsem se začal mentálně probouzet a opadla ze mě ta apatie, byl úplně v prdeli. V neděli přišla pohroma. Do této chvíle jsem se nezmínil o přistěhovalci z Brd, Lordovi, který dorazil v pátek podvečer. Ta pohroma bylo to, že se ožral a to bylo snad horší než ten večerní déšť. Jakmile jsme s nim vešli do areálu, tak jsme mu radši utekli, protože, nejen že byl nebezpečný sám sobě, ale i nám. Nicméně ho pak potkal Asta s Kristou, takže taky museli mít „radost“. Z neděle bych asi nejvíc vyzdvihl HC punkový Thalidomide, který hráli v Bandzone stanu. Naprostej hardcorovej masakr, zpěvák lezl po konstrukci s osvětlením (za což dostal zprcáno od zvukaře), taky si neodpustil pár poznámek na adresu lidí z produkce Mighty sounds: „Který sedí vzadu v produkci v bázenku a šňupou cocain“, nebo vzkaz publiku, že: „Jestli jste nás čekali někde nahoře na velký stagi, tak jste se fakt spletli, nic takovýho od nás nečekejte“. Prostě kapela, která nejen, že má výborný texty, ale svý postoje se nebojí říct nahlas a nasrat tak na ty, který si na nějakej underground jen hrajou. Odpoledne ještě hráli Chancers, ale jelikož jsem byl ještě celej takovej vláčnej, takže se to těžko hodnotí, do tance mi moc nebylo a lidi kolem se taky moc nehejbali. Mimo to jsem se potkal se Štronzou z S.V.Z, takže jsme zase probrali, co jsme kdo naposledy koupily za desky a jak nám šlapou gramce. Pak se šlo chlastat ke stanům, tam se stala Lordovi ta alkoholová nehoda, já už jsem moc nepil a v neděli jsem byl celkem střízilvej. V tom se začal hrozně zvedat vítr, takže jsme tam pak lítali kolem stanů a kotvili je jak to šlo. Za Lordovýho pokřiku antifa, antifa, antifa antifašista a jeho zdravice s nějakým skinheadem, který měl bundu hooligan a byl širší než delší (no prostě báli by jste se na něj jen podívat), jsme vyrazili do areálu. Ke konci koncertu Pennywise přišla průtrž jak svině, takže jsme se pak všichni mačkali pod Redbull stanem, kde na mě chcalo stejně, byť o něco míň, takže pak jsem si radši došel do stanu pro deštník.
Potom, co jsem se opět sešel s Kryštofem a Kačí, jsme vyrazili na to, na co jsem se hrozně moc těšil, na argentinské ska Karamelo Santo. Co dodat, parádní show, nabušený energií, lidí bylo taky dost, paráda a jelikož jsem měl deštník, takže i ty občasný přeháňky nevadily. Pak jsem se chtěl podívat na Rude audio sound system, kteří měli hrát v Rude boy riddim stanu, ale stan už byl dávno uklizenej, takže jsem se se šel podívat na Sto zvířat, kteří asi „úplnou náhodou“ hráli stejnej playlist jako na jejich poslední desce, živáku – Stodvacet. Takže nad tim jsem mávnul rukou a šel se podívat na punkový Pipes and pints, kde jsem potkal opět Kryštofa s Kačí a Báru. Koncert dobrej, ale únava se dostavovala, takže po pár písních jsem šel spát. Cestou ke stanům jsem ještě potkal Astu, takže jsem se dozvěděl, že mám před stanem nablito a ve stanu chrápe Lord. „Paráda“. Pak už následovalo pondělí a klasický ranní rituáli v podobě čištění zubů kávou a jídlem, balení stanů a návrat domů. Co dodat? Tyhle mega mostrozní akce, kde před každým slovem je předpona Mighty, od Mighty hadrů až po Mighty lidi, co za chvíli by mohly na tojkách mít i Mighty hajzl papír s logem Mighty sounds, se kterým by si navštěvníci vytírali svý Mighty prdele, když už to logo maj na kelímkách od piva, který stejně každej vyhodí. Jediný, co mě přinutí jet na tenhle fest, jsou kapely a přátelé. Nějaká Mighty TV a jejich Mighty freezin a Mighty bary a všechny tyhle píčoviny kolem na to nemaj žádnej vliv. A ta cena? Nasrat, kdyby to nebylo tak monstrozní a pompézní a neuváděli to disko dylinky a vyhulený bratříčkové a sestřičkové, nepoužívalo se podium, který je rok od roku větší a větší, že letos bylo velký skoro jako panelák ve kterym bydlim a nehrálo si to na festival pro všechny street kids, punx and skins, rudies a Mods a pro moderní rockabilly pinapky (ty vole zase další modní vlna v rámci undergroundu), tak by to bylo mnohem lepší. Hlavně, čím větší, tím víc Mighty co? To je sice pěkný, ale co ta cena? Vůbec, celej ten způsob, kterým se Mighty sounds prezentuje, nemá s punkovou a ska kulturou nic společnýho, kam se poděla myšlenka Do it yourself? Mrzí mě, že se Mighty stává něčím, čím nikdy nebyl, vstupný bude zase dražší a lupeny za tu nejnižší cenu budou určitě vyprodaný do měsíce. Nevim, krom těch kapel, který byly výborný, mě tam dost věcí sralo. Hajzly daleko, všechno hrozně daleko, kurevsky velkej areál, kreténská ochranka, která vás ven nepustí ani se žrádlem či pivem, drahej chlast a o jídle nemluvim, to si vozim vlastní. Stejně když budu chtít, tak si tam ten chlast propašuju a za ty vaše 0,4 pivka za 28,- a mrdky, který ani ty 2 koruny na to pivko nevracej, se jděte vycpat. Nějak mě ty festivaly, kde člověka od kapely dělí 2 metry a plot a agresivní ochranka, přestávaj bavit. Holt, klubový akce jsou lepší. Doufám, že jednou až se Mighty sounds dostane na úroveň sraček typu Rock for people nebo Sázava fest a bude se zaměřovat na festivalový turisty, že do té doby tu vyroste nějakej „punkovější“, menší a solidnější festival, třeba jako je This is Ska v Německu. Jediný, co se ale musí uznat je, že program je každej rok dobrej a kapely co tam hrajou nejsou žádný mainstreemový sračky, prostě jak jsem řikal: „Komerční festival nekomerční muziky“ I když začíná bejt komerčnější víc a víc, tak aspoň, ať to mine tu muziku.
