Marley, Marley, Marley a znovu Marley. To nemá být výčet, kolik potomků Bob Marley má, resp. měl. Spíš je to smutné konstatování, že letos (2022) se o něm mluví ne kvůli jeho odkazu, ale kvůli Tyronu Downiemu a teď dokonce kvůli jeho vnukovi. V tom prvním případě se to ještě dá jakž takž pochopit. Přece jen to byl člověk, který zažil Marleyho kariéru, nahrál s ním Redemption Song nebo třeba Three Little Birds. Šedesát šest let není kdoví kolik, ale přece jen … Vůči tomu je třicet jedna hrůza. Vždyť to je situace, kdy rodiče přežijí své děti. Dosti o tom. Bůh ochraňuj Stephena Marleyho i celou jejich rodinu.
Vrátím-li se k Josephovi „Jo Mersa“ Marleymu, toho smutku se stejně nezbavím. Vždyť to byl někdo, kdo vyrůstal nejen s tátou, ale všemi jeho bratry. To je přece přímo uprostřed hudby. Vůči tomu je zvláštní, že mu vyšly všeho všudy dvě desky, mezi nimiž je dokonce celých sedm let a ta první je „jen“ EP. O.K. Vím. Vím. Hrál třeba s Morgan Heritage a taky se nechával slyšet, že nechce jen těžit ze jména Marley. Chápu to, chtěl svou vlastní cestu, ale stejně nakonec musel přijmout, kdo je. A když si to konečně srovnal, čehož výsledkem je LP Eternal, byl před ním už jen jeden rok. Takže všechno, co nám po něm zůstalo, je právě jen „Eternal“. Jak paradoxní název vůči tomu, co se stalo.
K desce samotné. Má jen sedm tracků, takže i ona je vlastně „jen“ EP. I tak je docela pestrá. Trochu dancehall, trochu ragamuffin, trochu jamrock a samozřejmě i čisté reggae. Přijde mi to jako kdyby se Jo Mersa každým trackem vyrovnával s něčím z toho, co doma slyšel. Dělá to ale s přehledem i nadhledem. Ostatně jasně je to řečeno hned v první skladbě „Guess Who´s Comming Home“. Tím, koho máte uhodnout, je on sám. Kdybyste byli nedovtipní a nedošlo vám to, podtrhne to hned u dalšího tracku Busy Signal. Vždyť si s Jo Mersym říkají „Yo Dawg“, tedy „kámo“. No jo no, s tím, kde Jo Mersa vyrůstal, nebude problém s velkými jmény, takže když potřebuje trochu jiný sound, pomůže mu třeba Kabaka Pyramid nebo Melii. Nechci tím vším ale říci, že by „Eternal“ neměla svůj sound. To rozhodně má. Vypointovat si to všechno Jo Mersa umí sám. Viz poslední track „That Dream“, jehož vemlouvavost nese jen a pouze Jo Mersyho hlas. Bohužel ale o čemkoliv dalším, kam by se Jo Mersa mohl ještě dostat, také už můžeme jenom snít.
