To byl výjimečný koncert. Vážně. Ale od začátku. Byla to moje první návštěva v Sonu, takže jsem byl zvědavý, co je pravdy na vychýreném ozvučení tohoto klubu. Všechno. Jen tak namátkově: 48 kanálů… analog!. Něco takového se v našich luzích a hájích vidí jen zřídka. A stejnou úroveň mělo i ostatní vybavení. A co to, samozřejmě v kombinaci se speciálním potahem stěn a neobvyklým tvarem sálu, dokáže, to je crème de la crème, zvuk jako šlehačka.
No a Big Mountain? Ti to u nás, jak ostatně sami několikrát řekli, milují. „Beautiful nature, beutiful people and killer beer.“, abych citoval Jamese McWhinneyho. Bylo to nesmírně poznat na pohodě a pozitivní energii, kterou kapela po celou dobu koncertu vyzařovala.
A teď přijde ta nutná vsuvka. Lidi, kde jste všichni byli? V Sonu, které má kapacitu 1200 míst na stání, nás bylo sotva šedesát!
Na druhé straně jsem si díky tomu připadal jako nějakej dubajskej emír, co si zve světový hvězdy koncertovat na soukromo k sobě do obýváku (jestli teda dubajskej emír má něco tak přízemního, jako je obývák). O to víc, že kluci z Big Mountain obrátili tenhle handicap ve výhodu. Celý koncert totiž probíhal jako dialog obou zpěváků s publikem, což završil James úplným zrušením hranice mezi pódiem a auditoriem, když si vystřihl jeden song s/mezi námi. Mimo to, i když nevím, jestli nejde o běžný tracklist, ale rád si tu iluzi uchovám, byla většina koncertu poctou roots reggae, což podle mě kapele sedí víc, než jejich tak trochu popový největší hit (bez obav, i ten zahráli 😉. Takže za mě rozhodně palec nahoru a pokud budu mít možnost se zajet na Big Mountain znovu podívat (a to ani nebudu muset z republiky), nebudu váhat a vy byste taky neměli. Jenom pokud chcete soukromý jam s výjimečným zvukem, tak už máte holt smůlu.
Fotoreport od DJe Kayi je zde. Photo report by DJ Kaya is here.
