Po jedenácti měsících opět proběhl minifestival SKANKIN‘ PRAGGA vol. 2. Pravda, dodnes mi není jasné, proč se jmenuje zrovna takhle, ale zaplať Jah Rastafari za to, že vůbec byl. Pořadové číslo 2 už vyjadřuje založení nové tradice a David Rudeboy z The Chancers vyhrožoval, že se od letoška bude konat 2x ročně. Nedokážu odhadnout počet návštěvníků, ale asi se moc nespletu, když řeknu, že tento pátek dorazilo do Rock Café něco mezi 400 – 500 lidí.
Na rozdíl od SKANKIN‘ PRAGGA vol. 1 se tentokrát hrálo pouze ska a já uváděl kapely na pódium, s výjimkou Tleskače, neb jsem přišel pozdě. Kvůli známým problémům s nočním hlukem, které ohrožují existenci snad všech hudebních klubů v Praze, totiž akce začala již v půl osmé večer.
Všechny kapely jsou z Prahy až na Tleskač – objev české ska scény loňského roku. jeho členové přijeli z Plzně. Nová kapela je složená ze zkušených muzikantů, o čemž, mimo jiné, svědčilo i sebevědomé vystupování na pódiu. Snaha o stylovou image, zpěvákův klobouk s nezbytnou šachovnicí, kšandy a martensky i u všech ostatních ve mně mimoděk vyvolalo vzpomínku na doby dávno minulé, kdy se do Plzně jezdilo ke kámošům koukat na muziku v německý televizi. Že by se tam taky inspirovali? Až na zpěvačku, kterou skoro nebylo slyšet, můžu konstatovat, že všichni hráli dobře, zpěvák byl sice občas mimo, ale jako celek to šlo. Za mnohé pravděpodobně mohl zvukař, ale doporučuju cvičit, cvičit a zase cvičit společně. Trochu mi tu napadá paralela s loňským vystoupením Fidela Castra na SKANKIN‘ PRAGGA vol. 1. A ještě jedna věc na konec, texty se mi fakt moc nelíbily. V první lajně před pódiem stáli během jejich vystoupení samý kluci.
Orchestr Fast Food, již nějakou dobu hrající v čistě pánské sestavě, opět dokázal, že je instrumentální špičkou domácí ska scény. O skvělých aranžích, sehranosti i výkonech jednotlivých členů kapely jsem psal už loni. Dnes dodám, že se mi fakt moc líbí, jak tančí trumpetista a ten zpěv už je taky docela v pohodě.
Tančící, zcela zaplněný sál Rock Café je nejlepším hodnocením sám o sobě a pozor změna, pod pódiem se, až na výjimky, tísnily samé slečny. Fast Food Orchestra to má dobrý.
The Chancers
tentokrát sice nic nekřtili, ale strhujícím podáním jejich 2 tone ska přivedli publikum blízko bodu varu. Nedá mi, abych se nezmínil o veselé historce z natáčení, teprve až při prvních tónech bubeník David zjistil, že si nenasadil činely na hi-hatku, ale k radosti zbytku kapely to zvládnul rychle napravit a pak už to jelo.
Zazněly samozřejmě všechny známé hity z alba „Rudeboy polka“ a největší úspěch zaznamenala, alespoň podle mě, pecka Žižkov Skins. Nevím, jestli byl zpěvák Simon vidět i ze zadních řad, slyšet ho ale musely určitě. Zvukařovi se povedlo, a to platí skoro u všech kapel, zazdít klávesy, takže já je prvně slyšel, až když hrály sólo. Výkon kapely lze hodnotit jednoduše. Jsou fakt dobrý. Jenom bych měl připomínku k „tanečkům“ na pódiu. Zpěváci v pohodě, ostatní zkuste třeba něco nacvičit, a saxofonista Campo se děsně hrbí, na starý kolena bude mít problém se zádama. A opět postřeh moderátora. Holky už stály ve dvou až třech řadách, ovšem dopředu pronikla i pánská sekce „fan klubu“ The Chancers.
Ano, tohle byl opravdu vrchol festivalu.
Fidel Castro mám rád, teda až na ten název. Jako „obvykle“ jsem neviděl vystoupení posledních účinkujících, protože jsem musel jít vysílat do rádia. Ale přesto mi nedalo, abych nezůstal alespoň na první 2 pecky. Velká změna oproti loňsku, kapelka v úplný pohodě, je vidět, že už vědí co dělat na pódiu, nejsou stydliví. Nezdolná touha mít mezi sebou ženskou snad padla konečně na úrodnou půdu. Byť jsem dotyčnou novou zpěvačku neslyšel zpívat sólově, oceňuji alespoň její nenucené chování. Fidel Castro začínal své vystoupení v Rock Café písničkou Ostrov svobody. A já první vydání Reggae klubu Radia 1 v tomto roce, speciálně věnované domácí scéně, taky. Už se těším na SKANKIN‘ PRAGGA vol. 3.
Hodnocení: 100% jsem nedal kvůli marnýmu zvukařovi.
