Mno, odkud začít. Asi od začátku. Ozval se mi šéf, jestli se náhodou nenudím. Že by to chtělo další recenzi. Byvše v dobrém rozmaru, kývl jsem na to. Jen jsem netušil, na co vlastně. Zhruba po půl dni se mi to trošku rozleželo a docvaklo mi, že vlastně nemám nikde, rozuměj ani na obzoru, nic, u čeho bych si řekl, že tohle si recenzi zaslouží resp. že by o tom naši čtenáři měli vědět. Jsme ale ve dvacátemprvním století, takže co? No přece Google. Heslo „nejlepší“, „dub“ a „2022“. No, a když to uděláte, tak se vám mezi prvními objeví Greentea Peng a její mixtape Greenzone 108. Přiznám se, že (ostatně jako u kdečeho nového … nejsem zas až tak aktivní vyhledávač podle labelů nebo producentů) mi to neřeklo nic, natož aby to nějakým způsobem avizovalo, co mě čeká.
Tak a teď konec srandy. Slyšel jsem letos poprvé Koffee a byl jsem unešenej (ještě pořád jsem). Obdivoval jsem tu její čistotu a doslova obrovskej talent, kterej z toho vyloženě září. Měl jsem za to, že ji nejmíň letos nic netrumfne. Chyba lávky. Greentea Peng je něco, co má stejnou čistotu, ale navíc i kus zla. Má to hutnou plnost, která reflektuje to, jak hnusný je svět. Ona nemá ty nevinné oči. Jí svítí jak siréně na skalách. Ona ví, že je trouble (to není ode mne, říká to sama), ale nemůže si pomoct. Má jen svůj hlas a zkouší se z toho vyzpívat. Jako by říkala: Bojuji sama se sebou, ale nenadělám nic s tím, že jakmile mne začnete poslouchat, svezete se se mnou na tu tmavou stranu. A to se nebavím o tom, jaká je k tomu hudba. Takže, je celkem jedno, jestli jsou váš šálek čaje roots, dancehall, raggamuffin nebo vlastně cokoliv z těchto luhů a hájů, pusťe si Greentea Peng a dejte si pozor na navigaci, protože ona vás velesnadno svede na krásné scestí.
