O.K. Všichni máme Google. Teda alespoň ti, co tohle čtou. Ale i tak si to neodpustím (a ušetřím vám tím čas). To jeho jméno k tomu prostě svádí. Takže když si ho najdete, zjistíte že je z Tonga. Ruku na srdce, opravdu víte, kde to je? A že je to království? Bez ohledu na zeměpis a politiku, pokud si rozkliknete obrázky, od Karibiku se to moc neliší, jen to, pravda, je skoro na druhé straně zeměkoule. Takže jakousi paralelu k tomu, kde se tam bere reggae, bychom měli. Byť uznávám, že jde o takovéto: Když chcu, najdu všechno ve všem. Pokud zaostřím objektiv na něho samého, pak z toho napoprvé (rozuměj před poslechem desky samotné) vyskočí další dvě věci. Jedna je překlad jeho příjmení, to totiž znamená ono „Cheers to Chiefs“, což je, jako by u nás Cocoman svou první desku kreativně nazval Lanči. Ale nakonec proč ne? Ostatně s takovým příjmením … ale stejně: „Ať žijí šéfové!“. No dost. Ta druhá je ta jeho fotka. Vypadá rozhodně spíš jako rocker, dokonce trochu Elvisovsky. A byť z jedné fotky většinou nejde nic moc dovodit, tahle vlastně návod je. Byť totiž Ha’angana sám říká, že podhoubí, že kterého jeho hudba roste, je Bob Marley and The Wailers, Toots & Maytals a UB 40, a tudíž nejde o roots, o raggamuffin nebo o dancehall, není tahle jeho deska (rozuměj: je to první deska) čistě sedmdesátkové nebo osmdesátkové reggae. Je tam docela dost soul a taky i rock n´roll. Prostě má koženou bundu a černé brýle. A tím se dostáváme k samotné desce. A ta je namíchaná dobře. Nemyslím tím mixáž. Myslím tím právě tu směs skoro až popového reggae, lovers rocku, soulových doprovodných vokálů a sem tam i těch rock’n’rollových riffů. Prostě P.O.H.O.D.A. Prvoplánově. Dokonce až taková, že když to máte puštěné na repeat, už po druhém kole přestanete vnímat, co to vlastně je, a jen se cítíte dobře. Navíc, kdyby vám to nefungovalo, dostanete doslovný návod – track Tranquillo … v klidůů, v klidůůů. Návod o to srozumitelnější, že u Ha´angany to není patois ani slang, ale čistá angličtina, což je v poslední době na reggae scéně docela úkaz. Pak už následuje klasická „houpačka“ – track Vulture. Komu už nezabere ani toto, měl by se jít projít a pustit si něco jiného. Beru, že jsem tímhle poněkud nekompromisní, ale půjčím si jako obhájce někoho, kdo má váhu daleko větší než já. A to je David „Ram Jam“ Rodigan, který si evidentně myslí to samé, což není můj fake, ale podává se to z toho, že tuhle desku zahrál v jeho pořadu na BBC. Takže pokud potřebujete rozhled z našich luhů a hájů, a to do prostoru i do času, pusťte si Ha’anganu a budete ho mít. Jen u protinožců se tomu nejspíš namísto luhy a háje říká písky a palminy. Vidíte, jaká je to pohoda. Vždyť mám čas vymýšlet takové blbiny.
