Tahle deska je zvláštní. Byť je od Kabaka Pyramid teprve druhá. Zamýšlel jsem se nad tím, co mne k tomu k tomuhle názoru vedlo. Nejprve mne napadlo, jestli to není tím, že píšu už čtvrtou recenzi na nominované (Grammy: Best Reggae Album 2023), a začínám na to nahlížet pohledem opravdového hudebního kritika, tedy odsouvám pocit a namísto toho srovnávám. Trochu sice jo, ale není to ono. Pak jsem si říkal, jestli to není takový to, že příliš očekávám od sestavy, která se na tomto albu sešla, tj. Damian Marley, Jah9 a další mí oblíbení. Když už jsem to poslouchal potřetí, došel jsem k tomu, že ani toto není ono. Vyřešil jsem to tím, že jsem si poslech tohoto alba na několik dní zakázal s tím, že to chce vyčistit hlavu a pak se uvidí. A bylo to dobře. Chtělo to totiž nejprve se dívat a pak teprve poslouchat. Tím „dívat se“ myslím, že jen takhle první dojde, že se to celé jmenuje The Kalling, tedy volání (nikoliv telefonem), a že když je to název, tak to musí mít důvod, který je nosným tématem vší té hudby. Aha. Tudy! Když teda Kabaka Pyramid volá, tak koho? Nebo co chce? Co mu vadí? To už je lepší. Proto deska začíná s Petrem Toshem, tedy s někým, u koho je sdělení přinejmenším stejně důležité, jako sama hudba. Naopak většinou důležitější. Takový Kabaka Pyramid je taky. Sice trošku rychlejší. Holt doba. Ale je to taky Mystic Man, filosof a muž moudrý. Muž, který ví, a proto volá. Nejen na nás, ale i proto, aby se přidali další, kteří pomohou zesílit jeho hlas a dostat jeho message dál. Samozřejmě první, kdo se přidá, je spoluproducent jeho desky – Damian Marley. Tím určitě nejdůležitějším, co spolu tihle dva sdílí, je rastafari. Ne jen takové to, že máte dredy, tričko nebo drtičku v trikolóře. Celé to je shrnuto v jejich společné Red, Gold and Green, kde se praví, že rudá je symbol krve, kterou jsme kvůli svobodě prolili, zlatá symbolizuje spravedlnost a rovnost a zelená je symbol hojnosti a úrodnosti. Nad tím vším je samozřejmě Lion of Judah. Uff! Jen oni dva … a tohle! Jeden fakt začne být zvědavý, co z toho „vyleze“, když se k nim přidá další. Hned na čtvrtém tracku je to Jemere Morgan. A budete Grateful. Je to fusion disca a hiphopu, který přitvrzuje mudrc Kabaka svým rapem (mimochodem sestava se opakuje na tracku No. 11 Energy). A když už si říkáte, že vás nic nepřekvapí, vyrukuje na vás Kabaka Pyramid a Jah9 se Safe Right Here. To „a Jah9“ není až tak o tom, že mu dělá backvocal, ale hlavně o tom, že je spoluproducentka skladby. Možná proto je na Kabaka Pyramid hodně netypická. Je to totiž love song. S tímhle vším už se přestanete divit, když se vedle Kabaka Pyramid postaví Buju Banton, takže Faded Away je práce dvou, o kterých se určitě dá říct, že to jsou tvůrci reggae historie. Evidentně volání Kabaka Pyramid funguje. To se ostatně zcela potvrdí na tracku Kalling samotném. Vždyť je to Kabaka, Stephen Marley, Protoje a Jesse Royal (plus produkce Damian Marley). To jsou teprve tři moudří králové! Sice ne z východu ale ze západu. To na věci nic nemění. Jsou to přece všichni lyricists. Ti, u kterých je message vždycky to nejpodstatnější. Riddim je jen způsob, jak ji předat. Oni doslova (tím myslím přímo textem) říkají a učí, jak najít cestu ven z temnoty dnešních dní. Jejich music je zkrátka wise. V tracku No.10 Addiction to na chvíli vezme, jako na začátku, Kabaka Pyramid sám, aby doslova ztepal závislost nás všech na datech (internetu a sítích). A tohle je pro mne vrcholem alba. Jak riddimem, tak sdělením. Mohl bych takhle rozebírat i zbývajících sedm tracků. Ale klidně si už můžu dovolit shrnout. Celým albem rezonuje moudrost a pokora. Produkce je přinejmenším nadstandardní. Texty jsou samostatná kapitola. A k tomu všemu ti vystupující (rozuměj feat.) … jedno jestli chlapi nebo ženský. Prostě tohle se Kabaka Pyramid povedlo. Řekl bych, že jeho The Kalling mnozí a mnozí vyslyší. Jen jsem zvědavý, jestli i porota Grammy. Pro kritiky je The Kalling určitě na jedničku. Pro moudré je to hotové osvícení (Musí, pravda, docela dost dobře umět patois 😉 . Ale lid porobený a zemědělný si zkrátka pustí radši Koffee.
