Sonia Eloise Pottinger OD (21. června 1931 – 3. listopadu 2010), je často označovaná za jedinou významnou ženskou producentku reggae, byla příslovečnou růží mezi trny. V průběhu 60. a 70. let minulého století vytvořila impozantní katalog, který obsahuje písně od známých interpretů, jako jsou Marcia Griffiths nebo Culture. V konkurenčním prostředí, kterému dominovali muži, vynikala nejen individuálním přístupem k produkci nahrávek, ale i obchodním talentem.
Narodila se jako nejmladší ze tří dětí jako Sonia Durrantová v Leith Hall ve farnosti Saint Thomas na Jamajce. Již v mládí se přestěhovala do hlavního města Kingstonu, kde začala navštěvovat dívčí školu St George’s. Později absolvovala také kurzy sekretářství a účetnictví a provdala se za diplomovaného účetního Lindona „LO“ Pottingera, s nímž v Kingstonu založila řadu podniků, včetně obchodu s jízdními koly nebo pekárny.
LO začal v roce 1961 produkovat desky a nahrával místní kapely, například Mellow Larks a Jimmyho Jamese. Založil značky Gaydisc, Golden Arrow a SEP (iniciály jeho ženy) a v jejich rodinném domě otevřel malé nahrávací studio. To bylo prvním takovým zařízením na Jamajce, které vlastnil a provozoval černoch. Nahrával v něm umělce, jako byli The Maytals, Derrick Harriott, Lord Tanamo a Millie Small. Desky prodával v obchodě s hudebninami Tip Top, které manželé Pottingerovi otevřeli na 37 Orange Street, v tehdejším centru kingstonské hudební scény.
Ačkoli LO pokračoval v produkci desek i v éře rocksteady, v roce 1964 prodal své nahrávací zařízení lépe zavedenému producentovi Duku Reidovi, který je instaloval ve svém nově postaveném studiu Treasure Isle. Následujícího roku se Pottingerovi rozešli a Sonia se s třemi dětmi, které musela nějak živit, se rozhodla sama pustit do produkce desek, kterou okoukala a naučila se od svého bývalého manžela a založila labely Gay Feet, Excel, Pep a High Note a pro gospelové tituly vydavatelství Glory.
Zbožná křesťanka Sonia Pottingerová při nahrávání řídila svými instinkty, což se v podstatě projevilo hned v jedné z prvních jejích produkcí – baladě Every Night od dua Joe White a Chuck, která se okamžitě stala hitem a několik měsíců se držela v jamajských hitparádách.
Během rocksteady šílenství v letech 1966 a 1967 se Pottingerové dařilo a vyprodukovala řadu hitů, jako byly The Whip od Ethiopians, Lady With the Starlight od Kena Bootha, ABC Rocksteady a It’s Hard to Confess od Gaylads, That’s Life od Delano Stewarta, Guns Fever od The Silvertones a vznešené Swing and Dine a Little Nut Tree od Melodians. Když se krátce nato objevil nový styl reggae, stála v jeho čele s písněmi Dr. No Go od Hippy Boys a That’s Life od Delana Stewarta. Licencovala také nahrávky svých konkurentů, jako byl Bunny Lee, který v roce 1969 umožnil vydat u High Note skladbu Everybody Needs Love od Slim Smithe.
Na počátku 70. let, po narození čtvrtého dítěte, produkovala Pottingerová některé z prvních sólových nahrávek Judy Mowatt (včetně hitu I Shall Sing) a licencovala například debutové album Errola Dunkleyho, z něhož vzešel velký hit Darling Ooh. Krátce před smrtí jejího přítele Duke Reida od něj Miss Pottinger v roce 1974 odkoupila práva na katalog Treasure Isle, který začala licencovat zahraničním společnostem. V polovině sedmdesátých let dosáhla společnost High Note nových vrcholů díky vynikajícím albům, jako jsou Lots of Love and I Boba Andyho, Naturally and Steppin‘ Marcii Griffiths (s hity Dreamland, Hurting Inside a Stepping Out of Babylon) a Cumbolo a Harder Than the Rest kapely Culture (tato dvě alba byla v zámoří vydána společností Virgin a obsahovala hity Natty Never Get Weary nebo Stop The Fussing and Fighting). Tou dobou byl jejím hlavním zvukovým inženýrem později významný producent, skladatel a zpěvák Errol Brown. Říkal o ní, že bývala tvrdá jako hřebíky. „Milovala hudbu… milovala ji až příliš. Věděla, co ve studiu chce, a měla velký respekt k muzikantům,“ řekl v roce 2003 v rozhovoru pro Jamaica Observer.
Změny na hudební scéně a rozšířené pirátství způsobily, že Pottingerová v roce 1985 hudební produkci opustila. Následně začala podnikat v oboru keramiky a vedla kurzy aranžování květin a pečení. V roce 2004 jí byl udělen Řád za zásluhy o jamajský hudební průmysl (Order of Distinction).
Její práva na nahrávky vydavatelství Treasure Isle napadli Jamaica Recording and Publishing Studio Limited (Clement „Coxsone“ Dodd), Reidův syn Anthony a jeho společnost Treasure Isle Records International Limited a Edward „Bunny“ Lee. V roce 2009 Sonia dlouhý soudní spor o práva na Reidův katalog vyhrála.
V posledních letech svého života trpěla Alzheimerovou chorobou. Zůstaly po ní děti Sharon, Ronette a David a 11 vnoučat. Její syn Ruddy zemřel v roce 2009.
Sonia Eloise Pottinger zemřela 3. listopadu 2010 ve svém domě v Kingstonu, bylo jí 79 let. Zádušní mše na její počest se konala 19. listopadu 2010 za účasti ministryně kultury Olivie ‚Babsy‘ Grange a významných osobností jamajského hudebního průmyslu včetně Judy Mowatt, Alvina Ranglina, Donovana Germaina a Tommyho Cowana.
