Sean Paul se řadí mezi superúspěšné dancehallové umělce a díky svému mezinárodnímu vlivu a spolupráci s těmi nejlepšími, mezi které se řadí Beyoncé nebo Blu Cantrell, nikdy nebyl považován za kontroverzního. Tento držitel ceny Grammy se ale postavil proti prvku, který je v dancehallu pevně zakořeněný: proti kultuře clashů. Tenhle typický představitel žánru se otírá o každoroční přehlídku Sting s jejími obraty jako třeba „Udělej to pro kulturu“, které zpochybňuje. A kultura si bere svou kořist.
V nedávném rozhovoru s DJ Eppsem, který pracuje v USA, Sean Paul – multiplatinová vůdčí osobnost dancehallu – napadá mentalitu ‚rozděl a panuj‘ nebo to, co se nazývá ‚krabím efektem‘: když to nemůžu mít já, tak ty taky ne. Sean Paul v rozhovoru používá výroky, o kterých sám připouští, že jsou kontroverzní. „Vyjádření, které jsem dal DJ Eppsovi, je skutečně upřímné. Myslím to od srdce. Tenhle názor na naši clashovou kulturu mám už dlouho, ale nevěděl jsem, co přesně k tomu říct, jak to říct a kdy,“ svěřil se pro The Sunday Gleaner. V odpovědi DJ Eppsovi, který se ptal na bitvu Verzuz mezi Beenie Manem a Bounty Killerem, nadšený Sean řekl, že byl „šíleně pyšný“ na vystoupení, které tito dva velikáni dancehallu předvedli, jenže brouk v jeho hlavě zůstává. Kamarádství a opravdová láska a spojenectví předváděné na pódiu není běžným rysem dancehallové kultury a důsledkem toho je, že síla žánru oslabuje.
„Naši kulturu clashů mi připomíná film Django. Dva mladíci bojují a potom jednomu z nich podají kladivo a řeknou: dodělej ho. To mi připomíná clashe. Nemám to rád. Když to těm dětem budeme ukazovat každý rok, přijdou a budou dělat to samé. Už od dob otroctví jsme pořád stavěni jeden proti druhému a neměli bychom to dělat,“ říká.
Sean kritizuje každoroční nekompromisní zinscenovanou Sting show za mentalitu otroků, kterou pěstuje. „Každý rok na Jamajce vyrůstáme se Sting show. Základem celé téhle show bylo bojovat jeden s druhým a předvést co nejtvrdší vystoupení. Pro mě to představuje myšlení otroků a nechci to dělat. V naší kultuře máme clashe Shabby a Ninjamana a Ninjamana se Super Catem, ale já jsem fanoušek všech. Vidím na ulici lidi, kteří říkají, že Shabba je horší a pobodají se kvůli tomu. Nic takového nechci vidět. Černá, zlatá a zelená – to jsou moje barvy,“ řekl respektovaný zástupce reggae a dancehallu DJ Eppsovi.
Pro The Sunday Gleaner přiznal, že sám řeší dilema, protože v této kultuře je něco dobrého i špatného. „Jak jsem v tom rozhovoru řekl, z clashů jsme měli všichni výhodu. Pomáhá to všem – selektorům, kteří soutěží, nastupujícím umělcům, kteří se učí z chyb, co dělají jiní, i z triumfů, které vidí. Nás muzikanty to hodně zdokonaluje, dodává nám to sílu, vliv i kreativitu.“ Poznamenal, že se může argumentovat přirovnáním ke sportu, „kde spolu měříme síly“, tak co je na tom? „Hudba má v sobě spirituální složku. Jak říká Capleton, hudba je mise, ne soutěž. Neměla by tu mít místo arogance a tvrzení ‚já jsem nejlepší‘, protože jsme všichni dobří v tom, co děláme.“ Sean se svěřil, že postoval obrázek Papa Sana na sociální síti, protože mu chtěl projevit uznání, a okamžitě se tu objevilo srovnávání se Stitchiem a narativ o tom, kdo je lepší umělec. „Proč musíme pochvalou jednoho člověka upírat slávu těm druhým?“ ptá se.
‚DEM BWOY DEH‘
Sean Paul si jako mnoho dalších před ním stěžuje na nedostatek jednoty a taky nedostatek pozitivního poselství. „Dancehall neudělal to, co udělalo reggae, pokud jde o apartheid v Jihoafrické republice. My mluvíme o ‚těch klucích‘. Kdo jsou ‚ti kluci‘? Nejsme to my? To je to ‚rozděl a panuj‘, je to jako když necháš kraby v sudu a oni prostě neumějí spolupracovat, tak toho rychlejšího vždycky stáhnou dolů a ven se nedostane nikdo. Je to syndrom Willieho Lynche[1],“ řekl Sunday Gleaneru.
Potvrzuje to z vlastní zkušenosti. Na jedné akci se ho fanoušek zeptal na otázku, která ukazovala na takový „rozdělený stav mysli“. Ta otázka zněla: „Jak to, že jsi jediný, kdo má společnou písničku s Alkalinem a Squashem, co si o té nevraživosti myslíš? Řekl jsem mu, že vždycky reprezentuji jamajskou vlajku.“
A dodává: „My máme takovou moc, a přesto jsme tak rozdělení, že to zanechává obrovský prostor. Je to něco, co si neuvědomujete. Byla zábava jít každý rok na Sting show a koukat se, jak jeden dýdžej zabije druhého. Je ale zábava se koukat, jak zabíjejí tvého sourozence? A pak říkáme, že na černých životech záleží a protestujeme proti zabití George Floyda. A je to správný protest. Dělali jsme to i pro Mandelu, jenže na Jamajce nevidím nikoho protestovat pro Maria Deana[2],“ říká.
S ohledem na mezinárodní scénu Sean Paul upozorňuje na to, že dancehall napomohl vzniku reggaetonu a ovlivnil změny v afrobeats, ale nezískal za to uznání. „Koukněte se na všechny ty lidi z oblasti popu. Nevidím jich moc, kteří by řekli: ‚Tohle je můj dancehallový singl‘. Kdybych já nahrál country písničku, Willie Nelson by mi to pěkně spočítal. Musíte to říct,“ zdůrazňuje.
Sean Paul žádá celý dancehall, aby se spojil na všech úrovních – manažeři, umělci, publicisté, producenti –, protože to je jediná cesta, jak věci změnit. „Místo toho se tady mezi sebou handrkujeme a oni říkají, že takhle je to dobrý. Takhle to budeme dělat.“
[1] Poznámka překladatelky: Willie Lynch letter: The Making of a Slave http://www.finalcall.com/artman/publish/Perspectives_1/Willie_Lynch_letter_The_Making_of_a_Slave.shtml
[2] Poznámka překladatelky: Mario Deane zemřel 6. srpna 2014 tři dny potom, co byl v jamajské policejní vazbě na Barnett Street těžce zbit a pobodán. Několik hodin předtím byl zatčen za držení marihuanové cigarety.
