Na letošní Uprising festival dorazil i Benjamin Stanford. Ptali se Michal a DJ Kaya.
Poněkud neobvykle začnu kratičkým úvodem. Správně. Když poněkud punk, tak poněkud punk. Tady ten panáček je z Austrálie a celý jeho začátek je busking někde v Melbourne, o kterém našinec ví … no nic. To „panáček“ je narážka na jeho vzrůst. Ten je ostatně hezky vidět na jedné z fotek, co jsme s ním dělali. Abychom se totiž mohli chytit kolem ramen, musel si stoupnout na špičky. Toho jsem si ale všiml až když jsem se na fotky díval po festivale. Důvod je jednoduchý. Je to někdo, kdo má mimořádné kouzlo a je to takový ten typ, který kamkoliv přijde, je ho tam plno. Zkrátka sympaťák. Krásně to komentovala jedna moje kamarádka, se kterou jsme se o něm bavili. Cituji: „Chápu, to je takový ten chlap, u kterého si všimneš, že je malý, nejdřív tak po té, co s ním budeš mít už druhé dítě.“ Komu to ještě nedošlo, je to Dub FX. To bychom tedy měli a teď k rozhovoru.
reggae.cz: Kariéru jsi začínal buskingem pro ty, co zrovna jdou kolem tebe někde na ulici, dneska hraješ pro tisíce. Kterou z těchto dvou variant preferuješ? Co je ti blíž?
Dub FX: Odpověď je docela legrační. Když hraju zadarmo, baví mně to víc. Naopak, když je to show za spoustu peněz, znamená to mnohem víc stresu. Vlastně pak hraju pod obrovským tlakem. Dokážu si představit, jaké to musí být být fotbalistou. Mám na mysli top fotbalisty. Ten tlak, pod kterým musí hrát, když jsou na takové úrovni. Samozřejmě musím živit svou rodinu, takže jasné, že nejde si jen tak dělat vystoupení zdarma. Zkrátka to, že si za vystoupení nechávám platit, je už vlastně součást mého životního stylu. Ale kdybych dělal jen pouliční show, neprodával žádné CD a nevydělával žádné prachy, vrátil by se mi pocit neuvěřitelně krásného rituálu, protože tohle zároveň znamená žádná očekávání a žádné závazky.
reggae.cz: Rozumím, ta svoboda.
Dub FX: Yeah! Já nemusím být tady. Ty nemusíš být tady. Já budu na ulici hrát to, co chci. A ty se dívej, když chceš, nebo ne, když nechceš. Obojí fajn. A to je vibe, takže je to skvělý.
reggae.cz: To mě vede k další otázce. Určitě máš za sebou stovky a tisíce vystoupení na ulici a taky spoustu vystoupení pro stovky a tisíce lidí na stage a v klubech. Je taky obecně známo, že téměř každé je samostatný projekt, někdy jen one-man, ale velmi často s někým. Je někdo z nich, o kom bys mohl říct, že se ti s ním resp. s ní hrálo nejlíp?
Dub FX: Oh well! Nejlepší partner je má žena (pozn. redakce: Jeho žena je Sahida Apsara, performerka, spisovatelka, básnířka a hudebnice. Není partnerkou jen v manželství.). To je zcela bez debaty.
reggae.cz: Překvapení. Čekal jsem ono obligátní promo. Takové to, že nejlepší je ten, kdo je součástí tvého nového nebo chystaného projektu …
Dub FX: Ne, moje žena je vždycky součástí mého projektu.
reggae.cz: Mimochodem, kde jste se potkali?
Dub FX: Potkali jsme se na letišti.
reggae.cz: Předpokládám, že v Melbourne.
Dub FX: Ano, potkali jsme se na letišti v Melbourne. Letěli jsme ale oba na festival do Newcastle. Neznali jsme se, ale díky tomu jsme se znovu potkali na letišti v Newcastle. Já koukal na ty její oči. A ona přišla ke mně a říká:
„Tý jo, viděla jsem tě vystupovat na ulici někdy před deseti lety a doteďka si pamatuju, jak mě přivedla ozvěna tvého hlasu, která zněla celou ulicí. A fakt to byl nádherný hlas. Přišlo mi to, jako by mi někdo zavolal a řekl, že je Melbourne místo, kde bych měla zůstat.“
Já na to: „Fáákt? A jak to dopadlo?“
„Nijak, ten vokál, co jsem potřebovala, nazpívali moji chlapi a už jsem tě pak znovu neviděla.“
To byl samozřejmě pěkný začátek a další rozhovor šel už sám od sebe. Je ale potřeba říct, že mně tehdy v Austrálii nikdo moc neposlouchal, ona žila v Austrálii, takže nevěděla, kdo jsem. Nicméně, to je dlouhý příběh … takže krátce a stručně:
Já se jí ptám: „Co jsi?“
Ona na to: „Já jsem básnířka.“
„Tak mi slož báseň.“, opáčil jsem.
A vemte si, to sedíme v hale letiště, kolem chodí davy lidí s těmi kufříky a tak. A bang! Ona vystřihne báseň. Celou o lásce. No, já nejsem milovník poezie. Vlastně o ní nic moc nevím. Asi je moc složitá na mou hlavu. Nebo co. Ale její poezie mě tam odpálila, vstoupila mi do duše a dělá to pořád. Takže můžu stvrdit i písemně, že jsme spolu od toho dne.
reggae.cz: O.K. To vypadá, že jsi mi zaráz odpověděl na dvě otázky. Protože ta další měla směřovat na to, jestli máš vysněného někoho, s kým bys rád vystoupil. Myšleno bez ohledu na to, jestli ten někdo žije nebo ne. Ale stejně se zeptám.
Dub FX: Frank Sinatra. Jo, on. Teda kdybych si mohl vybrat, s kým bych si chtěl zazpívat.
reggae.cz: Frank Sinatra?! Tak to bychom fakt netipli. Ale toho si můžeš nasamplovat, ne?
DubFX: Jasně dubplate s Frankem … (smích).
reggae.cz: Dobře. Zůstaneme u imaginace. Kdybys měl Franka Sinatru, karavan a před vámi turné … a ono by to nevyšlo. Nezájem, žádné prachy. Busking, kluby i festivaly v pr … Co by jsi dělal, abys uživil rodinu? Podotýkám, že by to zároveň mělo být něco, co tě baví.
Dub FX: Zahradníka. Respektive tvořit a vybavovat zahrady. Zkrátka outdoor stavebnictví. To je něco, v čem bych byl přirozeně dobrý i když na to nemám školu. Vím to. Jde mi to zkrátka samo. Miluju to.
reggae.cz: Takže to je všechno. A rozhodně musím říct, že to byly odpovědi, které předčily všechno, co jsme vůbec čekat mohli. Díky za tvůj čas. Kdyby sis to chtěl přečíst, najdeš to na reggae.cz.
DubFX: „Awsome. Thanks guys!“
Kompletní fotoreport ze soboty:
