Nejlepší německá nahrávka posledních deseti, sta či snad tisíce let neuznává pražádné hranice a má dopad napříč vesmíry. Despekt k čemukoliv německému (kromě hraného němectví R+) patří k tuzemskému koloritu, což je v konkrétním případě lišáka Petera Foxe ohromná škoda. Jeho dancehallové album „Stadtaffe“ je totiž světovým unikátem a chameleonem, majícím schopnost prohlubovat deprese stejně dobře jako manické stavy. Němci Rakušanům dlouho záviděli bílého rappera Falca, až byl stvořen fenomén Petera Foxe, jenž po letech zase bourá zaběhlé pořádky – že kvalitní hiphopová produkce musí pocházet jen z východního (popř. západního) pobřeží USA. „Stadtaffe“ je neskutečně kompaktní a má extrémně silný vnitřní příběh. Jedinou vadou na kráse zůstává fakt, že je limitovaná tématy. Peter Fox aka Enuff je totiž fixován na Berlín s podobnou razancí jako Freud na penis. Na svém sólovém debutu tak pokračuje v cestě, jakou si vyšlapal již jako frontman kultovních Seeed – do nekonečna opěvovat a zatracovat matku všech měst, Berlín. Hlavně pak tu kurvu, co má za blyštivým výstřihem vytetováno: Kreuzberg.
Datum vydání: 26. 9. 2008
Produkce: Peter Fox, The Krauts
Prodeje: 800 tisíc v Německu
Vymazal z hudebních příruček své jméno a nahradil ho světově znějícím pseudonymem, dal vale dancehallu, který hraje se svou domovskou kapelou, a požádal berlínský filmový orchestr, aby mu nahrál všechny hudební party na jeho hiphopovou desku. Blázen, říkáte si. Ne, frajer s velkým F jako berlínský Fernsehturm. Z očekávaného průseru se vyklubala nejlepší německá deska roku. Kromě orchestrálních partů, které Fox sám napsal, laškuje i s africkými rytmy a dohromady to tvoří skvěle fungující celek. Důkazem budiž píseň „Das Zweite Gesicht“. Fox může sám sebe plácat po zádech, a to jak za odvahu riskovat, která se mu vrací v podobě vyprodaných koncertů, tak za přirovnání k německému Mikeu Skinnerovi. Ač němčina není zrovna libozvučný jazyk, víte, že neplácá slova do vzduchu, jen aby se to rýmovalo. Odnesl to hlavně jeho rodný Berlín, na kterém ve „Schwarz zu Blau“ nenechá nit suchou, ale v dalších písních k němu tolikrát vyjádří svůj obdiv, že vás jeho patriotismus nenechá na pochybách. Odhoďte předsudky, pusťte si Petera Foxe a věřím, že ho z přehrávače jen tak nevyndáte.
https://youtu.be/gMqIuAJ92tM
