8. ročník Uprisingu byl velkolepý úspěch, ať se na to díváte z jakéhokoli úhlu – skvělá organizace, čisté a přátelské prostředí, kreativní a efektivní využití areálu Zlaté Piesky . Organizátoři slibovali bohatý a různorodý program a to více než dodrželi – legendy jako jsou UB40 a Bunny Wailer podpořené hvězdami jako Matisyahu a Anthony B., mezi jinými i veteráni hip-hopu ONYX, Dope D.O.D. a zakladatel jungle SHY FX. Z domácích byli v nabídce Medial Banana, AMO, Cocoman, Fast Food Orchestra a Majk Spirit.
Můj názor je, že Uprising upevnil svou pověst události, kterou prostě musíte zařadit do svého každoročního festivalového kalendáře. Podle mého odhadu tam bylo 12-15 tisíc lidí a všechno nasvědčuje tomu, že se tento počet bude zvyšovat. Čekám už na 10. výročí, nicméně teď je mým úkolem připomenout hlavní události ročníku 2015.
The Real Situation
Ten e-mail byl jednoznačný: všechno bylo zařízené – na programu je výlet do Bratislavy! Nejenže jsme byli se Swamp Safari na programu, ale měl jsem dokonce novinářskou akreditaci, což mě mile překvapilo. Navíc jsme požádali o interview s Bunny Wailerem, Chuckem Fendou, Anthonym B, Matisyahu a UB40! Vážně, ocitnout se ve vznešené společnosti posledního žijícího z The Wailers bylo víc, než o čem jsem mohl snít. Ale tohle je Slovensko a zvláštní věci už se mi tu staly. Bylo to právě na Slovensku, kde jsem potkal svého spolužáka a kamaráda Mickeyho Campbella, „The Dread at the Control“, a to krátce předtím než zemřel. Bylo to v Bratislavě na Uprisingu, kde jsem se mohl setkat s někým, kdo žije v mém městě – s Maxem Romeem a jeho ženou. Dostal jsem od nich nejnovější zprávy z Greenwich Townu a byl jsem za to vděčný.
Abych řekl pravdu, když jsem jel do Bratislavy, říkal jsem si, co přijde tentokrát. Moje nálada se pozvedla hned za Brnem, když jsem na pumpě potkal Cocomana, který uvažoval, jak zvládne dva supernáročné noční sety, které ho jako důležitou část českého zastoupení na festivalu čekaly. Samozřejmě jsem mu přál štěstí.
Bad Card
Bohužel, přes všechno očekávané vzrušení jsem byl v poněkud zamyšlené náladě. Uvažoval jsem o jiném e-mailu, který jsem dostal dva dny předtím. Byl to článek ze serveru Novinky.cz oznamující, že Matisyahu byl vyhozen z rasta festivalu Rototom Sunsplash ve Španělsku. Organizátoři na něj vyvíjeli nátlak, jako podmínku, aby mohl vystoupit, měl udělat politické prohlášení. Důvodem byla jeho etnická příslušnost. Neuvěřitelné. Rototom je jeden z nejstarších reggae festivalů v Evropě a s tímto postavením šel proti všem dobrým myšlenkám, které reggae hájí. Kde je „One Love“ a „Equal Rights And Justice For All“? Mohl Rototom klesnout na takovou úroveň?
A potom ta story explodovala mezinárodně. Brian Bonito z Jamaica Observeru pak přišel se zprávou, že podle nového plánu bude Matisyahu v Benicàssimu, domově Rototomu, nahrazen jamajskou reggae zpěvačkou Etanou. Jako Jamajčan jsem byl tou zprávu znepokojený, protože kdybych byl na jejím místě, tu práci bych nevzal. Umělec by si neměl dovolit stát se prostředkem odsouzení k nespravedlnosti.
Ulevilo se mi, když se objevila zpráva, že pod mezinárodním tlakem i tlakem španělské vlády organizátoři Rototomu ustoupili, udělali čelem vzad a pozvali Matisyahua zpět! Ostuda to ale byla očividná a doufám, že i lekce, na kterou se hned tak nezapomene.
Work
Nepřijeli jsme včas, abychom viděli vystupovat Chucka Fendu, ale po nutných formalitách získání potřebných pásek a pasů jsem se ocitl v backstagi přesně abych uviděl Bunnyho Wailera v jeho stanu se Sveťo Moravčíkem, promotérem festivalu. Tak jsem se pozval dovnitř a mohl prohodit pár slov s Legendou.
Bylo jasné, že je to člověk se silnými názory, živě se zajímající o politiku a o to, co je děje na Jamajce. Nicméně nechtěl jsem ho rušit, protože měl za chvilku vystupovat a potřeboval se soustředit.
Nyabinghi Rhythm ohlásil příchod Legendy na pódium a přes burácení davu bylo slyšet jeho neodbytné naléhání:
„Hear the voice of the Rastaman say: Babylon you throne gone down…“
Pak nás potěšil, když se ponořil do studnice hitů nejen svých, ale i do repertoáru The Wailers s covery písniček Petera Toshe a Boba Marleyho.
„Rastaman come from Zion, Rastaman a Lion…“
Dav vybuchl, když se přesunul k naléhání Petera Toshe: Legalize It.
„We want all governments to know that we are not going to be able to tolerate anything that is better than the herb. So legalize it.“
Jedním z problémů, které měl Chris Blackwell s The Wailers (ega nechme stranou), bylo přesvědčit Bunnyho, aby nastoupil do letadla. Bunny neustoupil ani o píď, cestovat letadlem, aby jejich turné podpořilo průlomovou desku „Catch a Fire“, pro něj bylo vyloučené. A teď? Nejenže ztratil svou fobii z létání, ale byl tady a zpíval na celé kolo – hit za hitem – v Bratislavě. Bylo to neskutečné.
Po jeho setu bylo v backstagi spousta novinářů a jejich štábů, kteří čekali na interview s ním. Uvědomil jsem si, že konkurence je velká a nebyl jsem zrovna na vrcholu řetězce. Nicméně jsme s mým kolegou Kayou trpělivě čekali, až na nás přijde řada.
Aby se Portia Simpson Miller stala jamajskou premiérkou, musela si vybojovat cestu z jejího domovského volebního obvodu South West St. Andrew. Byl to volební obvod s důležitým přístavem New Port West a v té době i společenské centrum pro muzikanty v Kingstonu; The Greenwich fishing beach. Chtěl jsem se ujistit, že tím muzikantským centrem pořád je, a zeptal jsem se Bunnyho, kdy tam byl naposled.
„Navštěvuju Greenwich Town pravidelně, kupuju si tam ryby, někdy dvakrát týdně. Greenwich Town je součástí naší existence!“
Takže Bunny je přímo v srdci politické situace v Kingstonu. Zeptal jsem se ho tedy, co se děje na Jamajce pod vedením Portii Simpson Miller. Co se změnilo za více než 30 let její reprezentace?
Jeho odpověď byla ostrá: „Co se děje na Jamajce? Reggae, reggae – to je všechno, to se děje.“
Potom přikročil k vysvětlení: „Pro lidi, o nichž se předpokládá, že jsou vláda, postavili domy až ve Francii. Nechtějí si stavět domy v místě, kde se narodili a kde žijí. Takže stavba domů ve Francii, kde nebydlí, je forma neúcty k jamajskému lidu. P. J. Patterson, který se stal díky lidu premiérem, nechce s Jamajčany žít.“
Svůj proud myšlenek zakončil: „Na Jamajce vidím spoustu nepříjemných věcí. Ale my Rastamani, jako lidé, kteří vždycky dělali to, co dělali, v tom pořád pokračujeme.“
Nechal mě přemítat nad tímto filozofickým závěrem a byl pryč, aby chytil další letadlo a zkrášlil další pódium. Na rozloučenou řekl: „ Já jsem reggae a to se právě stalo v Bratislavě!“
Rovnou z Trutnova dorazil Matisyahu na pódium se svým tříčlenným dub bandem z Brooklynu v New Yorku. Po vzrušení z koncertu Bunnyho Wailera byl jeho set poněkud utlumený. Nicméně hudba byla silná a jeho hlas měl téměř odstín stížnosti. Byl ale s občasnými výkyvy téměř jakoby připevněný na jediném místě. Co pro mě vynikalo, byla zdatnost jeho kapely, jen ve třech dokázali vyprodukovat bohatou klenbu zvuku, ve které se Matisyahu dokázal houpat a vznášet.
Po koncertě jsem se s ním setkal, byl velmi zdvořilý a příjemný. Ptal jsem se ho, jestli bude skutečně další den vystupovat na Rototomu. Jeho odpověď byla pevné „ANO“.
Pokud Matisyahuovo vystoupení postrádalo energii, sobotní set Anthonyho B energií přímo překypoval. Dokonce i když jeho přednes byl občas pod úrovní. Dav si rozhodně nestěžoval, protože byl vyslán na jinou planetu hned s první písničkou „Freedom Fighter“. Kdyby se na Uprisingu udělovala cena za nejlepší ovládnutí pódia, Anthony B by nepochybně zvítězil na celé čáře.
Na Uprising 2015 jste si mohli za 120 eur koupit VIP lístek a mezi výhody takového lístku patřilo rozechvění z osobního setkání s headlinery festivalu. Legenda UB40 se právě chystala na pódium, ale předtím je ještě čekala předehra v podobě návštěvy VIP zóny.
Když členové kapely vstoupili, VIP zóna vybuchla ve spontánní potlesk a výkřiky, které následovala nekonečná řada selfie. Byl to vážně pohled, který si chcete uchovat.
V tom rozruchu jsme dokázali odchytit Briana Traverse, saxofonistu a zakládajícího člena kapely. Brian Travers je také jedním z lídrů současných UB40. V odpověď na otázku, zda hrají i „Dance With The Devil“, řekl, že ji už několik let nehráli, a že si není jistý, zda by ji noví členové kapely byli schopni zahrát a že se omlouvá. Nicméně měl radost, že tuhle písničku používá Reggae Klub Radia 1 jako jingle už 25 let. Jako útěchu slíbil skvělou show. Koncert sám byl vybroušený a profesionálně podaný, Duncan Campbell odvedl dobrou práci při interpretaci hitů. Nicméně jako fanoušek UB40 rychle dodávám, že není žádnou náhradou za svého bratra Aliho. Nejvýrazněji to bylo slyšet, když nezvládl tóny „I Can’t Help Falling In Love“. Je to smutné, ale rozchody v kapelách patří k hudební scéně.
Vzkaz pro Uprising : Díky! S napětím očekáváme, co nám nabídnete příští rok.
Peace!
Fotoreport by (c) DJ Kaya a Karloss Photos:
