Není mnoho producentů, kteří se mohou pochlubit, že se tolik jejich hitů umístilo v mezinárodních hudebních žebříčcích. Shaggy, Sean Paul, Beenie Man, Buju Banton, Shabba Ranks, Elephant Man, Bounty Killer, Wayne Wonder… Nespočet umělců těžil z talentu mnohokrát oceněného producenta, díky němuž dosáhli vrcholu mimo Jamajku.
Jako šiřitel přechodu k dancehallu Tony Kelly neustále pracoval na překračování hudebních hranic, neváhal se pustit do hip-hopu nebo R&B. Sešli jsme se s jednou z nejvlivnějších postav dancehallu posledních třiceti let.
Svou kariéru jsi začínal jako asistent zvukaře v polovině osmdesátých let ve studiu Tuff Gong, které vlastnil Bob Marley. Co tě přivedlo k povolání zvukaře?
Byla to kombinace šance na lepší život a lásky na první pohled. Příležitost vzešla ze schůzky s Hopetonem Overtonem Brownem, známým pod jménem „Scientist“, který mi nabídl možnost podívat se zevnitř, jak funguje nahrávací studio. A od toho okamžiku jsem se nemohl soustředit na nic jiného, protože všechno, co jsem ve dne v noci viděl, byl mixovací pult.
Proces mixování ses učil ve studiu Tuff Gong se dvěma nejlepšími jamajskými zvukaři, kterými byli Scientist a Errol Brown (vlastní zvukař Boba Marleyho). Jaké to bylo?
No, Scientist mě naučil obecné základy fungování studia a zvukařské technologie, zatímco byl Errol Brown na turné s The Wailers. Když se Errol vrátil, řekli mu o mě a mém nadšení a on mě vzal pod svá křídla a učil mě a vylepšoval moje dovednosti…
Která další zvukařská práce tě inspirovala a ovlivňovala?
Pro mě bylo dost, že jsem mohl být ve společnosti těch dvou velikánů. Byli tady ale i další hvězdy jako Cedrica „Soldgie“ Hamilton z Channel One, Errol „ET“ Thompson a záplava zahraničních zvukařů, kteří navštívili Tuff Gong, aby tu pracovali na hudbě k různým filmům – projekty I-Trees a Ziggy Marley & Melody Makers.
Kdo ti dal přezdívku Tony „CD“ Kelly?
Tohle jméno mi dal Super Cat, když byl na Japan Splash Tour.
Kdy a jak ses spojil s Donovanem Germainem?
Já si moc nepamatuju časovou osu a datumy, ale bylo to v době, kdy jsem pracoval ve studiu Tuff Gong a kdy se to prostředí začalo proměňovat z všudypřítomného pocitu štěstí, lásky a uvolněného myšlení do továrny s píchačkami. Donovan přesvědčil mého bratra Davea Kellyho, aby z Tuff Gongu odešel a stal se rezidentem ve studiu Penthouse. Já jsem jeho příkladu brzy potom následoval.
Penthouse Records vládly dancehallu během devadesátých let díky rozeznatelnému sofistikovanému zvuku. Můžeš popsat, jak jste se k takovému zvuku propracovali?
Shocking Vibes, Steelie & Clevie, Mainstreet Records, Music Works Studios Gussieho Clarka… ti byli taky dominantní a mohli by se prohlásit za vládce devadesátek. Zvuk v Penthouse Records byl vyvrcholením různých elementů a lidí, kteří začali s Germainovými nápady. Dave nakonec experimentoval se svou identitou jako tvůrce beatů a producent. Já jsem dělal většinu mixů s Davem a Stevenem Stanleyem. V té době jsem byl taky součástí Shocking Vibes a produkoval jsem pro ně, takže tady byla zdravá soutěž mezi třemi značkami na Slipe Road (Penthouse, Shocking Vibes a Music Works).
Mezi všemi singly, které jsi produkoval, nahrával nebo mixoval pro Penthouse… které jsou tvoje oblíbené?
Mezi singly, které jsem mixoval, je to „Just Don‘t Want To Be Lonely“ Freddieho McGregora. Byl to Germainův první hit ze studia Penthouse, který se dostal do britských popových hitparád. „Chaka On The Move“, kterou zpíval Chaka Demus, byl náš první lokální hit číslo jedna. To samé „Gun Inna Baggy“ Little Lennyho u Shocking Vibes, což je první hit číslo jedna, který není Germainův, ale mixoval jsem ho v Penthouse. Mixoval jsem různé písničky Buju Bantona.
Můj oblíbený singl, který jsem produkoval a mixoval, je „Punany Tegereg“ Little Lennyho. Ten vedl k počátku nového hudebního žánru – reggaetonu. Taky mám rád písničky „Worker Man“ a „Queen Of the Pack“ od Patry, protože u nich mě vzal pod svá křídla Clifton „Specialist“ Dillon a dal mi úžasnou příležitost se něco naučit a ukázat světu svůj talent.
Ve studiu Penthouse jste byli ty a vůj bratr Dave hlavní zvukaři na začátku devadesátých let. Co máte v práci společného a čím se odlišujete?
Společného jsme měli to, že jsme byli bratři a zvukaři. Všechno ostatní jsme dělali každý jinak. Tolik věcí, že je ani nemůžu vyjmenovat.
Na co ze své zkušenosti z Penthouse Records vzpomínáš nejraději?
Na všechny příležitosti, které jsem dostal, a všechno, co jsem se tam naučil.
Proč jsi vytvořil svůj vlastní label K..LICIOUS?
Potom, co jsem pomáhal vytvořit Shocking Vibes s Patrickem Robertsem, cítil jsem, že je čas jít vlastní cestou s vlastním zvukem a stylem, který jsem chtěl sdílet se světem. K..licious vlastně začalo v letech 1995-96, i když jsem ještě produkoval písničky pro Shocking Vibes (Cloak & Dagger Riddim) a Penthouse (Up Close & Personal Riddim).
Jaké rozdíly děláš mezi svou vlastní produkcí a prací, kterou realizuješ pro jiné labely?
Abych byl upřímný, nejsem si jistý. Ale předpokládám, že dělám melodičtější, strukturovanější, kreativnější obsah a nápady, víc zpěvu a doprovodných vokálů, harmonie… Teď jen hádám, protože jsem těm věcem nikdy nevěnoval tolik pozornosti snad kromě toho, že ty riddimy mají odlišný charakter.
Můžeš popsat svůj přístup k mezinárodní kombinaci stylů produkce?
Veselá hudba, chytlavá, melodická, zajímavá témata nebo zvraty, dělat to srozumitelně a opakovat slova a melodie. Nakažlivé výrazné zvuky a bubny. Pořád jen hádám, protože jak jsem řekl, nikdy jsem těmhle věcem nevěnoval moc pozornosti. Prostě tvořím, co mě napadne a cítím, že je to dobré.
Tvoje manažerka Janet Davidson je s tebou od začátku. Pracovala taky s Maxi Priestem a tvým bratrem Davem. Řekni nám něco o tom, jak přispěla ke tvé kariéře.
Co bych řekl o Janet? Ona je všechno. Je jako sen. Dodneška mě podporuje na tisíc procent.
Jsi jedním z mála producentů, kteří uvádějí na trh mladé zpěvačky jako je Malica nebo Khalia. Čím si vysvětluješ, že ženy pořád nemají v hudebním průmyslu v žánru reggae takovou důvěru jako muži?
Není tu k vysvětlení nic moc, než to, co se děje a jaké nezaslouženě opomíjivé zacházení ženy zažívají ve všech ostatních aspektech života. Je to pro ně neustálý boj a já je budu pořád podporovat. Kým bychom byli bez žen?
Jen málo lidí ví, že kromě produkování a mixování jsi pro různé interprety napsal spoustu textů. Které jsou nejznámější?
„Punany Pegereg“ pro Little Lennyho, „Workerman“ pro Patru, „Oyster & Conch“ pro Beenie Mana, „King Of The Dancehall, kde jsem spoluautorem, „Goggle“ pro Tanyu Stephens, „Hice It Up“ – pro Lady Saw a „Serious Allegations“ s dalšími autory. Pak taky skoro všechny písničky na albu „Bookshelf Riddim“a spolupracoval jsem na „Like Glue“ Seana Paula, „Top Shotta“ DMX, Seana Paula a Vegase, „Watching You“ Wayna Wondera… je jich spousta.
V hudebním průmyslu působíš už dlouho. Jaký máš názor na new reggae a vývoj jamajské hudby během těch let?
Všechno se vyvíjí a ten vývoj má vždycky svoje horší i lepší okamžiky. Tak musíš chytit vlnu, překonat se a přežít. Můžeš jít s proudem, nebo vyčnívat a být jiný.
A jaké projekty bychom mohli vyhlížet v budoucnu?
Mnohem víc muziky, singlů a EP od Khalii. Shaggy právě vydal album „Whah Gwaan“, na kterém jsem produkoval pět tracků a taky přijdou nové písničky s Buju Bantonem.
