Neodpustím si. A to nejen pro ty, kteří reportáž z Uprisingu ani rozhovor s Dub FX nečetli. Pokud jsem psal, že náš program na Uprising 2022 byl poněkud punk a že tento rozhovor patří k pointě festivalu, která nakonec nepřišla (festival byl kvůli bouřce sobotní noci předčasně ukončen a Roni Size byl největší hvězdou a zároveň jediným z lineupu hlavní stejdže, který na festivalu byl, ale nevystoupil), není to ještě pořád celé. I přepis tohoto rozhovoru je nakonec s příběhem. Když jsem se k tomu dostal, zjistil jsem, že z nahrávky zůstala z mně neznámých důvodů jen ta část, která se nahrávala, až když začal déšť. A z toho mne doslova polilo horko. Většinu rozhovoru totiž mluvil Roni Size. A že bych tu chybějící část zvládl celou reprodukovat jen podle paměti … no, zkrátka ne. Naštěstí pro vás, co to teď čtete, jsem si na to postěžoval šéfovi (rozuměj DJ Kaya) a on na to, jakoby mimochodem, odvětil: „Já jsem to nahrával taky“. A teď se podržte, jen tu část, která proběhla, než začalo pršet. Takže půl nahrávky od něj a půl ode mne. Poněkud punk, nemyslíte? Tolik na úvod. A teď ten rozhovor:
reggae.cz: Jsme moc rádi, že sis na nás vůbec našel čas. Na druhé straně ale mohu slíbit, že ti ho nevezmem moc. Mám totiž jen dvě otázky. Důvod je jednoduchý. Pokud jde o tebe, existuje tolik interview a tolik informací se dá najít, že je těžké se zeptat na něco, co bys nemusel jen po stopadesátéšesté opakovat. Takže první je: Z toho všeho, co děláš, ti je blíž tvořit hudbu ve studiu nebo vystupovat na stage?
Roni Size: První musím poděkovat, že se ptáte na to, jak myslím. Dělal jsem, jak jsi říkal, už spoustu interview o mých vystoupeních, o tom jaké to je být DJ, jaké to je být producentem nebo třeba jaké to je cestovat po světě. Díky tomu je opravdu spousta věcí, které o mně lidi ví. Tahle otázka je ale pro mne podstatná. Pro mne totiž vždycky platí, že především jsem producent a až po tom DJ. Miluju sice dýdžejing, ale je velmi těžké odehrát celý víkend, a pak se se vrátit do studia a něco tam tvořit. Někdy prostě nejde být s hudbou čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. A o tom něco vím, protože v takovém režimu jsem fungoval docela dlouho. Když to vezmu čistě z mého pohledu, musím říct, že dýdžejing mne tím víc baví, čím víc hraju své hudby. Z toho samozřejmě vyplývá, že když jsem ve studiu a skládám hudbu, a kde taky mám spoustu už hotových výborných věcí, užívám si dýdžejing víc. Zkrátka jsem nejšťastnější, když hraju to svoje. Mám to prostě tak. Jsem rád ve studiu a miluju skládání hudby. Skládání hudby je pro mne vždycky to nejdůležitější. Jsem zaprvé producent a až zadruhé DJ. Opakuju se, ale je to pravda. Miluju skládání hudby. Vždycky se na to těším. Hlavně když vím, že tomu budu moct věnovat potřebný čas. Myslím tím jít do studia a zavřít se tam klidně i na šest měsíců. Podstatné je, aby díky tomu vznikla dobrá muzika, vlastně abych pak měl něco dalšího svého, co můžu lidem hrát.
reggae.cz: To musí být docela těžké udržet tyhle dvě části tebe v rovnováze. Myslím tím být obojí – DJ i producent – tak, aby si to navzájem neškodilo. Ne?
Roni Size: Jo, je to těžký. Myslím, že je to zkrátka volba. Musíš mít posluchače. Musíš mít lidi, kteří tě podporují. Musíš s nimi mluvit. Musíš získat feedback. Hudba dnes není jen tak do kapsy. Je celosvětová. Když není zrovna v Bratislavě, děje se v New Yorku. A když ne v New Yorku, tak třeba v Jižní Africe. Je to dnes celosvětový fenomén. Není zkrátka usídlená jen tady, v Evropě. Musíš prostě ven, setkat se se svým publikem, získat nové zkušenosti. Každý má rád jiný zvuk. A je nekonečně různých žánrů. Třeba evropsky tvrdý zvuk, nebo liquid sound, funky zvuk, všechny ty věci pocházející z Jamajky – drum’n’bass, jungle, dancehall … jsou jich dnes prostě tisíce. Je jich zkrátka dost pro každého. Je tolik volby, jsme rozmazlení všemi těmi možnostmi. A bez toho, aby ses setkával s lidmi, co tě poslouchají, to dělat nejde. Jinak nezjistíš, co by oni chtěli, co bys měl mít na svém gramci.
reggae.cz: To, cos teď řekl, je krásná nahrávka na tu druhou otázku. Narážím na tu rozmazlenost a mnohost žánrů. Oba víme, že s technickými a softwarovými možnostmi dnes stačí uživatelský level ovládání softu a dá se skládat vlastně cokoliv.
Roni Size: Jo, to je pravda. Důležité je ale být motivovaný. Najít si motivaci…. Někteří lidi nezažili devadesátky nebo dobu po roce 2000 a chybí jim tak hudební zkušenosti. Já jsem lucky, že jsem tam byl, že jsem zažil, když začínaly jungle a drum’n’bass a ta hudba byla opravdu všude kolem. Díky tomu ty zkušenosti mám a mohu na nich stavět to, co dělám teď. Oproti tomu mladá generace považuje za nejdůležitější mít to nejnovější vybavení a pracuje s playlisty a předem nahranými zvuky. Všechno, co vidí, je Roni Size bass nebo Bristol bass a vedle toho návod, jak skládat. Díky tomu je to samozřejmě jednodušší. Lidi, o kterých mluvím, si dohledají zdroje, ze kterých ta či ona hudba pramení, a mají to, co chtějí. Ale to není ono. Musíš být motivovaný. Prostě chtít vstát ráno, chtít jít do studia, chtít si sednout ke svému kompu, postavit se ke svým gramcům, a tvořit hudbu. To je to, ne jen udělat něco, co chci, ale přispět svou tvorbou hudebnímu světu.
reggae.cz: Když se tu bavíme o začátcích drum’n’bassu a devadesátkách, bylo mi tehdy náct a zrovna na tomhle jsem vyrůstal. Přesněji řečeno přišly tvoje New Forms a byly pro nás jako zjevení. Vlastně jsem tehdy ani nevěděl, že se to jmenuje drum’n’bass. Říkal jsem tomu Roni Size style.
Roni Size: Víš, tihle mladí, mezi které patří i moje děti, nemají tu stejnou zkušenost, jako my máme. My si pamatujeme, jaké to bylo, když to všechno začalo. My máme to štěstí, že jsme tam byli. Viděli jsme, jak se to stalo. Viděli jsme, jak to roste a košatí se. A to je to, co jim musíme předat. Ten zážitek. Tu zkušenost s tím. To, jak nám bylo čtrnáct, patnáct nebo šestnáct, a slyšeli jsme to poprvé. A hlavně to, že nám to dalo ono: WOW! Tohle je naprosto skvělý! To je přesně to, co chci dělat! Předat, to je totiž důležitější, než my sami. Moje dcera má skoro sedmnáct a má za sebou dva roky pandemie. Ona a její vrstevníci jsou tím ještě víc frustrovaní, protože to jsou dva roky, kdy se jim nemohlo stát to WOW! Tohle je naprosto skvělý! To je přesně to, co chci dělat! Tohle musíme napravit. Tahle doba nepatří nám, patří těm mladým.
reggae.cz, Roni Size: ÓÓÓu, to se mi snad jenom zdá! Ono chčije! To je v pr …. ! (Přesně v tuhle chvíli začala bouřka, která znamenala konec festivalu a tím pádem i zrušení vystoupení Roniho Size).
Roni Size: No nic, tak to dokončíme.
reggae.cz: Díky moc. Tak už jen stručně. Poslední věc, která ti vyšla v roce 2021, se jmenuje Edition 1, Vintage EP a má jen 5 skladeb. Předesílá to návrat ke kořenům, o kterých jsi mluvil?
Roni Size: Jsem muzikant, jsem zapojený do hudby, a produkce je něco, co dělám celý svůj život. Pokud jde o Edition 1, je to začátek nové kapitoly v mé hudbě, ten příslovečný skok dopředu bez ohlížení se za sebe a je to část alba, které chci vydat. Na to jsem mentálně připraven. Dodávám, že tím „bez ohlížení se za sebe“ narážím na současnou produkci spousty labelů. Většina z ní jsou remixy, nová vydání a verze starých věcí, a to je něco, co opravdu dělat nechci. Já se naopak snažím hudbě vrátit a znovu dodat energii (pozn. redakce: termín Roniho Size byl „recreate the energy“).
reggae.cz: To je ta motivace, o které jsi mluvil, že?
Roni Size: Ano. Ale na druhé straně je to i to, co jsem říkal o dýdžejingu a o tom, co přináší hraní na šňůrách. Potřebný je i ten odpočinek. A taky mám svůj osobní život. Někdy je zkrátka potřeba se zastavit, zhluboka se nadechnout a teprve potom teprve pokračovat dál.
reggae.cz: Tak to byla poslední otázka. Dík moc za tvůj čas.
Roni Size: Není zač. Byla to dobrá otázka, takže taky dík.
