Je to téměř přesně rok, co tohle album vyšlo. Tím pádem nejsem zrovna nejaktuálnější. Na druhé straně jsem žabař oproti nim, neboť je to jejich první deska. A na tu se čekalo jedenáct let. Jo, je to fakt, už víc než jedenáct let nás baví na stejdžích. A jak! Nejlepší na tom je, že obrovský kus toho, co šlo zažít live, je nacpán do týhle desky a funguje, jak když se nahází mentosky do koly. Žádný kapání či zahradní zalívání, je to vodotrysk skvělé nálady, výborného vibu a pozitivních textů. Má to právě ten krapítek čehosi, co u spousty prvních desek kapel nastaví laťku tak vysoko, že není zrovna nejjednodušší ji v další tvorbě překonat. Ale určitě je to v daným případě excelentní hnojivo a lze tím pádem víc než očekávat, že se s ním za jedenáct let dá leccos vypěstovat. Už se sice opakuju, ale Bad Boyz jsou na téhle desce zkrátka důkaz, že dá! A chci toho víc! Pokud možno na živo (bohužel od křtu v létě toho zrovna moc není). Klidně v zimě, na ledu a dokodrcat se autobusem. Na ně přece jedině autobusem!
Snad jen jedna drobnost, abych pořád neopěvoval. Pokud je to reggae nebo ska, tak není co dodat. Jen když se Bad Boyz posouvají k hip-hopu nebo dancehallu, byť je to jen pár (doslova pár, tedy jen dvě – Jeden team a Skoč si) věcí, není to podle mě cesta, kterou dál pokračovat. Přijde mi to totiž, že tam hlava a tužka není úplně součástí riddimu tak, jako je u všech jiných. Třeba se mýlím, ale to je na nich, aby dokázali … NA ŽIVO!
