Pokud vůbec na této planetě existují nějací výjimečně kvalifikovaní jedinci, kteří by mohli nově interpretovat album Exodus Boba Marleyho and The Wailers, nebo ještě bezostyšněji řečeno, kteří by na sebe takový úkol vzali, je jich jen pár. To album vyšlo poprvé v roce 1977 a magazínem Time bylo vyhlášeno jako album století. Abyste plně pochopili jeho vliv, vzpomeňte si na jeho předchůdce – Rastaman Vibration a Marley Live, které dodaly energii Bobovu velkému skoku do světa globální slávy a popularity. A vzpomeňte si na to, kým se Bob Marley stal – hrdinou Třetího světa a zároveň terčem, a to natolik, že on, jeho žena a členové kapely se ocitli pod palbou střel atentátníků.
Marley s ještě čerstvými zraněními vystupoval na Jamajce a potom odjel do Londýna. Jeho dobrovolný exil vyústil v kolekci různorodých písniček – od mírumilovných až po provokativní. Tato kolekce byla nakonec shrnuta pod názvem One Love. Byly tam okamžité klasiky, včetně takových, které fungují jako hymny na všech reggae party: Jamming, One Love / People Get Ready a Three Little Birds. Na titulním tracku bylo také volání po přesunu do rodné země – země spirituální i pozemské.
O 40 let později ten přesun pokračuje, a to doslova. V několika možnostech výběru je originální album vydáno znovu jako součást multidiskové kolekce –Exodus: The Movement Continues. Společně se singly z té doby a diskem, který obsahuje živé úryvky z koncertů v londýnském Rainbow Theatre z června 1977, je tady také doprovodný zlatý hřeb – Exodus restatement.
Jako jeden z velmi mála jedinečně kompetentních lidí vzal Marleyho nejstarší syn Ziggy originální nahrávky a společně s alternativními vokály a instrumentací toto album zremixoval a vylepšil ho ve stylu roku 2017. Je to odvážný počin, který se potenciálně stane předmětem kritiky už jen pro samotnou myšlenku fušování do tak mistrovského díla, ale naštěstí je výsledek skvělý. Ziggy přehodil pořadí písniček a začíná titulním trackem. Okamžitě zaostřuje na klávesy a kytaru a Bobův hlas, který je tu nápadnější než hudební podklad. To je znak, který následuje napříč celým albem s mnoha vrcholnými klávesovými party, které jsou v originále skryty nebo jsou slyšet jen v zárodku.
Drahokamem mezi klenoty je druhý track. Natural Mystic využívající Bobův harmonizující vokál ve slokách i v refrénu je naprosto úchvatný, přímo mrazí v zádech. Tohle je vrchol všeho, co se dá udělat, když je druhý pohled na album provedený s úctou a péčí. Jak je Natural Mystic z roku 77 působivý, tak je teď nová verze asi dokonalá. V Bobově hlase je slyšet uvolněnost, jakési nenucené odhodlání, které nachází v nové interpretaci víc pozornosti. Jenom Waiting in Vain, ve kterém je použitý úplně jiný pohled, působí spíš jako jedna z verzí, kterou tenkrát nevybrali, než jako moderní remix originálu. A právě v tom tkví krása remixovaného alba – že inspiruje posluchače, aby se vrátil k originálu a znovu ho ocenil.
Sedm z osmi živých výběrů bylo dosud nevydaných a teď tvoří spolu s některými úryvky, které se objevily na dřívějších deluxe vydáních Exodu, většinu z Rainbow show. To také poskytuje další příležitosti k porovnání toho, jak Bob ten samý materiál interpretoval při vystoupení. Zvukově je to velmi silné, výhodou je čistý mix a typicky zapojené, aktivní londýnské publikum.
Pro ty, kteří Exodus už vlastní, mám dva důvody k tomu, aby si pořídili nové vydání: čerstvou a inspirovanou formulaci Exodu od potomka velkého lva a „lion roar“ z koncertu lva samotného.
https://open.spotify.com/album/3lxHj7xzLBkPpg98eJ7G8B
