Když na mně už dobře před půl rokem facebook spiklenecky mrkl, že jako Herbalizer a na Flédě, tak jsem si výjimečně odpustil obvyklé hudrování na téma zneužívání osobních dat a špiclování soukromí prostřednictvím zákaznických profilů atp. a do kalendáře si zapsal 12. 4. Blow your headphones off byla je a bude prostě srdcovka. Na druhé straně už od vydání téhle desky proteklo pod mostem hodně vody, takže jsem byl docela zvědavý, jak jsou na tom po těch letech na živo. A moc jsem se nemýlil, na pódiu se objevila partička pánů ve středních letech (pro pořádek: vyjma saxofonisty), čemuž ostatně odpovídal věk převažující části publika a počet bekovek na oholených, rozuměj mírně proplešlých, lbích přítomných pánů.
Jak se sluší na vyhrané muzikanty jejich ražení, pánové začali bez velkého zkoušení a rozehrávání, prostě nakráčeli na pódium a pustili se do toho. No, pustili … spíš rozjeli příjemnou, skoro bych řekl mírně ospalou, jazzovou poslechovku. Tomu odpovídal i fakt, že, koncert nekoncert, mimo sál posedávalo docela dost lidí, popíjeli pivko a klábosili. Abych ale nekřivdil, možná to bylo i tím, že hodně se mezi nimi ozývala angličtina a jiné jazyky, a dá se tudíž předpokládat, že šlo o takové, kteří měli možnost slyšet a vidět nejen Herbalizer, ale spoustu dalších kapel třeba i v domovském Londýně nebo dejme tomu v Bristolu, takže to pro ně není tak výjimečné.
A pak se to stalo. Před čtvrtým songem se na pódiu zhaslo, DJ pustil drive, přidala se příčná flétna a … ano, Ginger jumps the rope. Tahle věc zaúčinkovala, jako když pustíte forsáž. Kapela se rozjela a lidi jak by smet. A nejen to, od té chvíle koncert dál gradoval skladbu od skladby. Jako když rozmáčknete holou rukou grapefruit. Je to sice krásné tropické ovoce, ale pokud to neznáte, nic vás nepřipraví na to, jak fantastickou má šťávu … nevadí, že jste celej upatlanej a všechno se vám lepí na všechno, je vám to totiž jedno, máte nasazenej takovej ten debilní úsměv a jste rád.
Takže, moji milí, nemám sice kostěné brýle a nenosím uplé roláčky pastelových barev, nemám ani všechny desky Herbalizeru na vinylu, jako měl ten týpek, co stál v první řadě vedle mě, ale můžu si frajersky pošoupnout bekovku po tom, co mi zbylo z vlasového porostu, prostě a proto, že old school rulezzz, proto, že old school je pán.
P.S.: Ten připitoměle šťastnej rohlík mi z obličeje nezmizel ani dvě hodiny po koncertě, když jsem nastupoval do nočního rozjezdu.
Fotoreport:
