Když se vám něco do ruky, resp. do uší, dostane, je to většinou docela jednoduché. Vlastně hned víte, jestli líbí nebo nelíbí. Když ne, není o čem mluvit. Když ano, pustíte si to znovu. No, a když to funguje i napodruhé, zařadíte do playlistu. Většina dál už nic neřeší. Někteří ještě, pokud kapelu neznají, použijí Google nebo něco takového, aby si ji zařadili nebo aby zjistili, jestli je toho víc. Ti, co ano, si pro sebe řeknou: „Na to bych si aj zašel.“ Jenže to nejste redaktor. A to já su (teda snad už si to můžu dovolit o sobě napsat). Tahleta podivná skupina lidí si namísto onoho jednoduchého dělení položí tu nejpitomější otázku, co lidstvo kdy vymyslelo: Proč? Proč nebo jak to, že se mi to nelíbí lomeno proč nebo jak to, že se mi to líbí (Ta druhá otázka je horší. Věřte mi. Hůř se to píše. Nejde prostě jen napsat „paráda“.).
Tenhleten poněkud neobvyklej úvod byl nutnej. Jinak byste asi těžko pochopili, jak to tentokrát bylo a co mě vedlo k tomu, abych to takhle napsal. S těmi recenzemi je to mimo jiné i takto. Nejkrásnější je, když něco mermomocí chcete a ukecáte šéfredaktora, aby vám to povolil recenzovat. To je jak zákusek. Stejně to už předem celé v hlavě máte. Trochu horší je, když víte, že něco někomu vyšlo, ale dotyčného či kapelu znáte a víte, co můžete čekat respektive s čím to srovnávat. Nejhorší je, když dostanete e-mail nebo jen messengerem (WhatsApp nemám), že někomu něco vyšlo a ten někdo vám neříká nic. A to je přesně můj případ u Ghost Dub od Kumbalu (Samozřejmě, že kolikátá atd., už vím, ale o tom později). Za normálních okolností následuje Google, Bandzone + … + …. + ….. (doplňte si cokoliv, kde hledáte) a Spotify nebo SoudCloud. Nevím, jestli se mi jen nechtělo nebo to mělo jinej důvod, ale Kumbalu jsem si zkrátka poprvé, podruhé i potřetí pustil bez info. Rovnou. Třeba to bylo i tím, že jsou to brňáci (bylo to v mailu), což já jsem taky (alespoň původem), takže jsem si podvědomě sugeroval, že to zkrátka musím znát. Těžko říct.
Devět tracků. Od prvního (Ghost Dub) zajímavej sound. No, ale dubový to moc není. Druhý (Lion) to samé. Sound good, ale ten zpěv mi k tomu nějak nesedí. Nemyslím tím obsah, ale podání. Třetí (Každý ráno) je první česky. Sound zase good, ale je to takový pop. A leze z toho, no nevím, klezmer? Dohromady to ale nezní zas tak špatně. Umím si představit solidní skákačku někde u pódia. Ta ragamuffin část by určitě byla delší. Čtvrtý track je výslovně zavádějící. Teda alespoň názvem. Dyk se to jmenuje Concrete Jungle. Marleyho to nevidělo ani z vlaku. Spíš je to takové skáčko. A to tomu fandím. Motá se v tom i saxobalkán. Jen je anglicky. Abych to pořád jen neodfajfkovával track po tracku, ostatně, opakoval bych se, posunem se rovnou k sedmičce (Chicago). Ta je jiná. Za prvé je pomalá. Je česky. Textově zamyšlená. Ingredience stejný, ale guláš jinačí. Tohle totiž Kumbalukuchaři mnohem lépe sedí. Takovej ten pocitově nestíhající drive. Myslím tím ono, když si člověk furt říká, že by to mělo být/mohlo být/bude přece rychlejší, a přitom právě tohle song táhne. No a všechny tyhlety vlastnosti má celý konec desky (Chicago, Ženu se já ženu, Bety). A líbí se mi. Reggae to není, Dub už vůbec ne, ale má to svoje kouzlo. Dokonce bych napsal i charakter. Takový jakýsi až folkový, ale proč ne? Mimochodem, korunu tomu nasadil Spotify, když mi jako další nabídl Žalmana & spol. a Jablkoň.
No a pak to přišlo. Mrknul jsem na jejich web a udělalo to zíííííííp. Oni si sami říkají reggae-balkan-rocková kapela a tahle deska (třetí) byla smíchána ve studiu Natural High Music, tj. Kingston, Jamajka. To vysvětluje všechno. Jak ten zvuk, tak ostatní suroviny a koření. Cha, cha, to jsem mohl udělat hned a nemusel bych se tak divit. Neva. Vlastně, když se zamyslím, aj bych na ně zašel. Jen by mi nikdo nesměl říct jen název desky (Po té recenzi už jo. Že áááno?), protože jsou duboví asi jako Dub Inc. Bon Apetit!
Kumbalu web: https://kumbalu.cz/
