Tohle je vánoční dárek pro ty, co mne čtou. Některé možná znám, většinu ne. Co jsem ale měl možnost se s některými z nich bavit, říkali, že oceňují hlavně to, že píšu trochu jinak a hlavně upřímně. Právě proto jsem se rozhodl jim všem dát kousek svého života přesně tak, jak ty dva dny byly … je to totiž část mého deníku. A to že tam bude nějaký koncik, to je crystal clear. Omlouvám se zároveň všem, co je nezajímám. Nečtěte to (kdyby kvůli ničemu jinému, tak kvůli tomu, jak je to dlouhý). Vy ostatní … 10, 9, 8, 7, … 1, 0, START, GET ON BOARD!
25. 10. 2023, 10:02 Valtice – Brno (train) – Praha (Flixbus) … doteď vše v poho, všecko na čas – Stansted (Ryanair) … jiná planeta – jak Ryanair (hodinu a půl pozdě), tak letiště (Zavřeli ho na noc, takže všichni, co jak já museli čekat na další let do rána, mohli, business class nebusiness class, spát akorát tak na zemi v obzábradlené zóně ve vstupní hale. Nebýt toho, že jsem měl nafukovací karimatku a spacák, tak čistý bezďák.) – 26. 10. 2023 Perpignan (Ryanair – s nimi už nikdy) … výsledek: E.X.H.A.U.S.T.E.D., ale pořád ještě na čas. Ano, jedu na koncert. A na čí? JAIN … jo, přesně ta holčička, co před pár lety převálcovala hitparády s „Makeba“. Vím, že to není reggae, ale oslím můstkem přes Miriam Makeba se k Africe stejně dostaneme. Mimo to, ta holka je napůl Francouzka napůl z Madagaskaru. Je multiinstrumentalistka, má vystudovanou školu na bicí a vyrůstala v Africe (Kongo), kde se mimo jiné zabývala tamními perkusemi.
Perpignan je letišťátko jako závodní dráha pro motokáry. Letištní hala má velikost malé kavárny. Celou atmošku tam dokresloval týpek za pultem na odbavení, kterej si jen tak pohvizdoval a dělal … nic (pískal ale dobře … asi jako R. A. Dvorský). Jo, a je to jih. Busy mají, jízdní řády taky. To ale neznamená nic (Později jsem zjistil, že ta zastávka před letištěm je pro autobusáky zajížďka, takže jezdí přímo přes přistávací plochu, kde naberou ty, co o tom ví, a frčí dál.). Na zastávce se mnou seděl borec, o kterém jsem o něco později zjistil, že se jmenuje Sam. Říkal, že je na cestě z Londýna do Alžíru. V Londýně prý žil pár let, ale už to nedává … too buzz up and mad. Vrací se teď za ženou a dětmi. Slovo dalo slovo, šábli jsme se o taxi a o pár minut později už jsem seděl před Starbucks na promenádě a popíjel kafe (Oukej, oukej. Starbucks není kafe a vyhýbám se mu. Vybral to ale Sam a mně se hodilo, že je tam wi-fi a můžu si dobít telefon.). Dopito, nabito i kus teplého žvance ve mně. Můžu se i pocournout po Perpignanu, ať vím co kde je a jak (budu se tudy vracet). Time schedule je o.k., JAIN stíhám, takže no stress … jen ta únava, únava a únava. Nic, nic. Hodit ji za hlavu, nasměrovat se na nádraží (koncert je v Montpellier, což je cca hoďku a půl vlakem) a vyrazit. Tady musím podtrhnout, že město Perpignan je opravdu pěkné. Ty obrázky, co Google vygooglí nekecaj. 
Právě tahle procházka alejí po nábřeží byla na dlouho poslední věc, která se odehrála bez stresu a v klidu, tj. rekreačně. Vlak totiž měl hodinu a půl zpoždění … jebať! Znamená to, že budu v Montpellier nejdřív v šest. Navíc musím prvně stihnout check-in na ubytko (Airbnb), což už na domluvený čas zjevně nepůjde. Aktuálně bez dat. Žádná wi-fi dostupná. K … va! Ještě k tomu všemu daný vlak kdoví kvůli čemu jede sice do stejného města, ale na jiné nádraží (to ubytko je hned u toho nádru, kam to jet mělo). Ef jú sí kej! Nic, už jedem … děj se vůle páně. … a děla. Dojel jsem. Zjistil, že potřebuju navette (jízdenka/lítačka) na tram. Naštěstí se mi podařilo ukecat řidiče, aby mě vzal – platby totiž byly akceptované jen kartama a já měl u sebe jen cash. Když jsem vystoupil, zjistil jsem od místňáků, že bus na Zenith Sud jede ze stejné zastávky. Ale já musel ještě do města kvůli ubytku. Chjo, tak to je. Už teď jsem o hoďku pozdě. Dojel jsem do centra k nádru 2. A co teď? Nejde mi net. Takže odchytnout asistenty pro turisty (Fakt tam něco takového mají. Volně na ulici.). Ti mně zanavigovali. Na relevantní zastávce tram jsem omylem považoval (vycházejíc z fotky ubytovatele na netu) tam stojícího chlapa za domácího (ubytovatele). Smál se na mně tak nějak vítavě. Pak jsem zjistil, že je dementní. Tak hledat dál. Nakonec našel. A teď opět v pr… . No net. No wi-fi. Nefunguje ani telefonovat. I tak za ty pokusy bude extra účet od zaměstnavatele (telefon je služební). To si nevymýšlím. I ubytovatel později potvrdil, že se mi nedalo dovolat. Takže klepat na okenici otevřenou v přízemí toho domu. Nakonec jsem upoutal pozornost jiného ubytovaného. Ten byl cool. Snažil se pomoct jak anděl. Ale i tak nic (A to volal i San Franciska – netušil totiž, kde má Airbnb sídlo). Bylo půl osmé večer, tma, a já už byl úplně down & odevzaný. Co no? Spím pod mostem a koncert … to už bylo zcela mimo mě. A pak …zázrak. Geoffrey (ubytovatel) se odkudsi objeví. Dá mi klíče, já hodím tašku za dveře a alou. Tram. Bus. Pojede? Ano i ne. Vzal mě, ale měl už padla, a jel do depa. Takže mě vyhodil na předměstí na kruháči, ukázal do tmy řka: „Tam je to.“ I tak jsem byl nesmírně vděčný, neváhal a vyrazil. A došel. Velitelský čas 8:45. Ještě nezačala. Fúúúúú … to je teda! Unbelievable!
Na místě. Ještě jednou Nóóó! Fúúúú! Jsem tady. A lidí … jak u nás na Kabát. Vlastně, spíš jak kdysi na Beatles. Ti Beatles mne napadli, protože sál byl (opravdu jak kdysi) půl na sezení a půl na stání. Hlavu jsem přepnul na pátrací kameru, či jak to nazvat, a koukal na lidi. Zvláštní složení. Od mladých, či vlastně od maličkých po … dejme tomu padesátníky. U většiny si jde všimnout jednoho společného rysu. Jsou ohození asi jak do fitka, vůbec ne jak na koncik. Ale samozřejmě, když tepláky, tak Hilfiger nebo Hugo Boss. Totéž boty, džíny, cokoliv. Obrovitánská fronta u baru (samá Cappy, Fanta – všecko, teda kromě piva, došlo dřív, než JAIN začala). Na té frontě je vidět ještě něco jiného ohledně toho, kdo tu je. Velmi často totiž rodiče s náctiletými i menšími. Prostě JAIN je akceptábl pro první koncert (a poslouchá to i rodičovský doprovod). To, mimo jiné, znamená i přehlídku přepůvabných chic matek s dcerami, které se způsobně od matek učí jak být „in“. A JAIN začala. Výprava stage na jedničku. Ještě se k tomu vrátím. Hraje takové sety. Nejdřív něco z nové desky (The Fool, 2023), pak něco ze starší a na závěr z první (ta, na které je „Makeba“). Konec setu. 
Aranž podia se změní (fakt super výprava) a další set. A lidi? Chytli se hned. Však jsem to říkal, jak na Beatles. Jen to nejsou oni, ale takový správně (rozuměj přiměřeně) umírněný rockový pop + trocha elektroniky. Samozřejmě JAIN je multiinstrumentalistka a taky DJ (DJ pult má schovaný v kulise ve tvaru vysoké mořské škeble). Další poznámka k výpravě: S každým setem se celá kulisa na podiu i muzikanty zvedá, takže jsou čím dál výš a ona vůči nim stále výraznější (na podiu je vlastně čím dál víc jediná) a postupně to i takhle graduje. Stejně jako publikum. Dóóbrýý! Ale jak řekl jeden, co byl jak já na rauchpauze (oba během vystoupení): „Oui, oui, oui. Quoi?“ Tedy česky: „Jó, jó, jo. Dobrý. A co?“ Přesně! Dá sa. A co dál? Akceptovatelný, ale jinak spíš nic než moc. Neva. Už jsem tu, tak si to v klidu dám, a du dom. Utvrzovali mně v tom malí návštěvníci, kteří seděli na schodech podél sedací části hlediště a čuměli do mobilů. Samozřejmě to neměnilo nic na reakci ostatních, kteří zpívali s JAIN každý song. Ruce furt nahoře atd. atd. Dokonce s nadšením poslouchali, když JAIN něco sdělovala mluveným slovem mezi songy. Trochu to připomínalo hippie éru à la Joan Baez. „Věci jsou tak a tak. Peace and love. A teď vám zahraju další song.“ Už jsem začínal mít nápink sbalit se a jít. Měl jsem zkrátka pocit, že bych o nic nepřišel, a čárku za účast si mohl napsat i tak. Ale chyba lávky. Co lávky? Chyba mostu. Přišel totiž závěrečný set a ten … ten nejenže změnil vše, ale hlavně mne, a doufám, že i vás, přesvědčil/přesvědčí o tom, že JAIN bude potřeba sledovat dál. Začal něčím, co bych, pro nedostatečné výrazivo/přehled o žánrech, nejspíš nazval hip-hop. Ale prostě její. Tak nejvíc to připomínalo Beastie Boys, když začínali. A ta energie a styl jejího podání … Jak kdyby se v něčem našla, a ještě to úplně nemá nacítěný. Nevybroušený diamant. Fakt. A přitom to bylo Inspecta z předposlední desky.
Během tohohle si jen tak vběhla s mikrofonem mezi lidi. BOOOM!!! Jak olej v ohni. Úúúúžaaasnééé! Pro všechny. Nejvíc ale pro mě. Když se totiž vracela na pódium, stál jsem vedle ochranky u schodiště nahoru. Měl jsem ji tím pádem tak na půl metru. Pozdravil jsem prsty o krempu klobouku, přesněji řečeno o kšilt bekovky … no a dostal za to pokývnutí a úsměv. Fakt. Nekecám. Takže prostě: „Héč!“. A set pokračoval. Z té samé desky (pro forma: LP Souldier) track Star. Hodně vypečená verze – údernej tvrdej rock. Jak kdyby někdo s ženskou verzí hlasu Micka Jaggera v nejlepší formě hrál s … no nevím s kým. Asi s někým trochu grunge. Možná trochu jako Reef – Place your hands. Ale to je jen velmi přibližně. Jo, a samozřejmě nechyběla troška elektronického spodku (na něm je postavená originální studiová nahrávka). WOW! Taková skákačka. WOW! No a pak … pak přišla MAKEBA (Všem bylo jasné, že ji bude hrát až na konci.). Začala kouskem z „Pata pata“. Je to přece jen pocta Miriam Makeba. A pak plynule přešla na ono: „Úúúúi.“ Sál v orgasmu. A pořád to nebylo všechno. Trans sálu uchopila, nechala si přinést tři bubny a pustila se do toho. Věděl, že to umí, je multiinstrumentalistka a bubny má vystudovaný (opakuju se), ale toto … Udělala z toho opravdickej trans. I žánrově. Hu! Vstávají mi chlupy a běhá mráz po zádech, i když to jen píšu. Bóóóžííí! Nakonec si za standing ovation sedla k pianu a dala nám slow & lovely „Good bye“ (LP Fool). A to je všechno. Jen musím zopakovat: Jestli je ten poslední set ochutnávka toho, co chystá, tak se zkrátka máme na co těšit. A poslední LP Fool si nechte na někdy, až budete čerstvě zamilovaní nebo rozešlí.
Cesta zpět v porovnání s cestou tam O.K. Jen trochu bloudění u výpadovky (pro nedostatek info mi nezbylo než otipovat směr a jít). No, vyšlo to. Noční šalina – nástupní zastávka je „Place de France“. Kde jinde by to mohlo skončit. Tou už rovnou na byt. Tam pár slov s domácím a D.E.A.D.
/zbytek dovo možní někdy někde i s fotkami, ale už ne na reggae.cz/ 😉
