TVŮJ PRŮVODCE SVĚTEM REGGAE A SKA OD ROKU 2000

40 let Punky Reggae!!! Part 1

„Ten tragický a těžko řešitelný fenomén, který s hrůzou sledujeme na druhém břehu Atlantiku a který je úzce propojen s dějinami a existencí samotných Spojených států amerických, teď přichází k nám – z naší vlastní vůle a námi opomíjený.“

Enoch Powell

Tento citát pochází z řeči, kterou přednesl konzervativní člen britského parlamentu Enoch Powell 20. dubna 1968 v debatě nad návrhem zákona o vztazích mezi rasami a „tragický a těžko řešitelný fenomén“ byl ožehavý problém imigrace. Britské impérium se chystalo vytáhnout padací most, aby zastavilo příval cizinců, a britská politika bude svědkem ještě slavnější řeči pronesené na toto téma v House of Commons. Zmíněná „hrůza na druhém břehu“ znamenala boj Afroameričanů za to, aby konečně byly zrušeny zákony o rasové segregaci (Jim Crow Laws). Tato řeč byla v historii zaznamenána jako „Rivers of Blood“ – jeden z nejrasističtějších projevů v Parlamentu Spojeného království.

www.brianwebster.com

Afroameričané vedení Dr. Martinem Lutherem Kingem se setkali s úspěchem, když byl v roce 1964 přijat Zákon o občanských právech a v roce 1965 Zákon o volebních právech a Enoch Powell byl znepokojený, jenže měl pravdu, když mluvil o úzkém propojení s dějinami USA. Příhodně ale zapomněl na to, že dějiny imigrace byly ještě něco víc – byla to sdílená historie samotného Britského impéria.

Překlenout břehy
New wave, new craze
New wave, new craze
Let me tell you
We´re going to the party
And I hope you are hardy
So please don´t be naughty
For it´s a punky reggae party 

Bob Marley

 Britská knihovna v květnu letošního roku uspořádala výstavu ke 40. výročí hnutí punk – a právem. Punk by měl být oslavován jako vyjádření jedné z významných poválečných undergroundových kultur, ale okamžitě mě napadlo, že v té story bylo ještě něco víc. Co se vlastně přihodilo s Punky Reggae Party Boba Marleyho a kde je její místo v historii punku? Abychom mohli na takovou otázku odpovědět, musíme si vzpomenout na pár faktů z historie – myslím pár faktů, kterým se Enoch Powell ve svých výkřicích plných nesnášenlivosti vyhnul.

Britská monarchie nebyla k transatlantickému obchodování s otroky přizvána – oni to dělali ze své vlastní vůle a ve svém státním zájmu. Britové po několik staletí získávali výhody z obchodu, ke kterému používali extrémní násilí – a to by je mělo udělat trochu pokornějšími. Provozování násilí definuje národní charakter Británie a komunity přistěhovalců, které v Británii žily v době Powellovy řeči, nebyly odpovědné za stvoření subkultur, jako byly skupiny Teddy Boys, Bike Boys, Mods a Rockers. V roce 1964, když vzduchem létaly židle a krev tekla (jestli ne v řekách) v přímořských letoviscích Clacton, Margate, Hasting a Brighton, byla to práce Mods a Rockers – ne imigrantů. Kultovní film Quadrophenia taky není o nějakém mladém imigrantovi, který se snažil narušit status quo.

Co můžeme říct jasně, je, že britská vládnoucí elita ze své vlastní vůle v minulém století povolala svoje poddané z kolonií – ne jednou, ale dvakrát – aby prolévali krev pro slávu a ochranu impéria. Historicky se bude na vody Atlantického oceánu navždycky vzpomínat jako na hřbitov, který spojuje dva státy svou kulturou i politikou.

 

Přijíždí Windrush!
 It takes a joyful sound
To make a world go ‚round
Come with your heart and soul
Come ‚and rock your boat
Cause it’s a punky reggae party
Cause it’s a punky reggae party
And it’s tonight.

Bob Marley

 Vojáci z West Indies, kteří Spojencům pomohli vyhrát ve 2. světové válce boj proti podlosti, bigotnosti a rasismu, neměli žádné iluze o tom, proč museli jít do boje – jednoduše proto, že se nemělo opakovat žádné zotročování černých. Tečka. Po válce byli bez dlouhých cavyků posláni domů do své příslušné koloniální špíny. Viděli ale kousek světa a imigrace měla potenciál, aby pro sebe vybudovali novou realitu. A impérium znovu zavolalo: Američané poskytli z fondu Marshallova plánu prostředky k nastartování poválečné rekonstrukce Evropy a pyšní Britové nikdy ani nepomysleli na to, že by se vzdali svého postavení světového lídra, takže opět potřebovali své poddané z kolonií. Zákonem schváleným v parlamentu (British Nationality Act 1948) vládci považovali za přípustné dovolit bývalým bojovníkům a dalším vybraným občanům zemí Commonwealthu, aby se ucházeli o britské občanství s plným právem vstupu a usídlení v Británii. Ano, bylo to z jejich vlastní vůle!

Bylo to velmi významné rozhodnutí, protože vedlo k jednomu z největších přesunů kultur všech dob. Brzy potom, co byl zákon schválený, se v jamajském deníku Jamaican Gleaner objevil inzerát nabízející cestu do Británie za nemalou sumu £ 28,10. Celkem 492 lidí si mohlo dovolit lístek koupit a 23. června 1948 uvítal přístav Tilbury v Essexu nové uchazeče o britské občanství. Pro podtržení výroku o přesunu kultur bylo v Tilbury důležité vylodění dvou významných lidí. První byl Aldwyn Roberts z Trinidadu známější jako mistr calypsa „Lord Kitchener“. Druhý byl St. Ledger Letts – ten se měl usadit v Brixtonu, kde se teď koná jeden ze dvou slavných každoročních karibských festivalů konaných v Londýně. Příběh punky reggae by se nikdy nedal vyprávět bez jména Letts.

převzato z ITV.com

Donovan „Don“ Letts
Rejected by society
Treated with impunity
Protected by their dignity
I face reality
New wave, new craze

 Bob Marley

 Donovan Letts se narodil 10. ledna 1956 – a narodil se s úplně novou identitou – byl jedním ze členů první generace černochů narozených v Británii. Když vyrůstal, sledoval svého tátu, jak se snaží přizpůsobit britskému životnímu stylu a byl znechucený tím, co viděl. Poslouchal historky o tom, jak těžké bylo pro lidi z Windrush se usadit v Británii. Řekli mu, že imigranti z West Indies museli přežít časté útoky Teddy Boys a trpěli agresivními a drzými projevy nesnášenlivosti. Don Letts se dost brzy rozhodl, že jeho generace černošských Britů si tohle nenechá jen tak líbit. A taky neměl chuť pracovat na poště, na železnici nebo v NHS (National Health Service). Samozřejmě, že si vyposlechl poučky o tom, jak je moudré získat dobré vzdělání a i když nebyl proti vzdělání jako takovému, ve věku 13 let ho víc zajímaly „sex, drogy a rock´n´roll“.

Na programu tedy byla vzpoura, nicméně Don se od svého táty jednu věc naučil, a jak se ukázalo, byla to ta, která nasměrovala jeho život – jak zacházet se sound systémem! St. Ledger Letts pracoval s 50w Superstonic Soundem, který pouštěl každou neděli, když skončila mše v kostele, pro celou komunitu z West Indies. Sound systémy vlastně do Británie přišly někdy v době, kdy se Don Letts narodil. Vincent „Duke Vin“ Forbes přijel do Británie ilegálně v roce 1954 a považuje se za prvního, kdo tu vytvořil karibský typ sound systému. Tak se stalo, že byl selektorem nejlepšího jamajského soundu v té době – „Tom the Great Sebastion“. Kulturní transfer byl v plném proudu!

O co míň Don Letts poslouchal svého tátu, o to víc ho zajímaly přednášky Malcolma McLarena a Vivienne Westwood – od nich se dozvěděl o podvratné činnosti v umění, o avantgardě a jejím vztahu k undergroundové kultuře. Byl zasvěcen do teorií Guye Deborda a Situacionistické internacionály. Malcolma McLarena subverzivní teorie hodně zajímaly a byl aktivním členem kulturně anarchistické organizace King Mob v Británii. Byl hodně zklamaný z toho, že nebyl součástí událostí ve Francii v květnu 1968, kde měsíc po slavné řeči Enocha Powella vypukly stávky a extrémní násilí. Malcolm byl rozhodnutý na sebe upozornit v Británii a v Donu Lettsovi měl najít víc než spolehlivého spojence.

https://www.youtube.com/watch?v=0OYAYtFxOuE

 

…to be continued

Komentáře
Loading...

Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte. Souhlasím Více informací

where to buy viagra buy generic 100mg viagra online
buy amoxicillin online can you buy amoxicillin over the counter
buy ivermectin online buy ivermectin for humans
viagra before and after photos how long does viagra last
buy viagra online where can i buy viagra
X
X