Album „Pozerám do výšky“ prešovského zpěváka Pavola Kovaľa obsahuje dvanáct písní se slovenskými texty a vznikl v pestrém instrumentálním obsazení. Obsahuje velmi osobní autorské písně, ve kterých klade důraz na výrazné texty a originální hudební výpověď.
(zdroj: https://www.hevhetia.com/product/pozeram-do-vysky/)
No, moc nekecaj. Tedy přesněji: lež to není a základní data tam jsou. Nic to ale nevypovídá o tom, jaké to doopravdy je. Než se k tomu dostanu, neodpustím si malou osobní. Poslední dobou na to mám nějaké štěstí. Recenzoval jsem Bad Boyz – Máme se fajn, Homebwoyrasta a teď jeho. Ne, že by to byly věci, které mají kdovíco společného, ale něco přece jen – sáhodlouhou dobu mezi tím, co vznikla první věc na nich publikovaná a tím, kdy to bylo vydáno. Když to vezmu popořadě, Bad Boyz 11 let do zmíněné první desky, Homebwoyrasta tu první ještě ani nemají, a to hrají už po čertech dlouho a KOPA se přidává do klubu – nejstarší věc na desce má 16 let. Fakt, Paľo to říkal … ale dost, to bych moc prozradil předem.
O.K., jdem na to. Power. Play … no power, just play. Po chvíli se vybavují pánové jako Peter Lipa, Pavol Hammel a slovenská scéna 70ties vůbec. To ale nevydrží dlouho, odkudsi se najednou přikrade Django Reinhardt s ním další. Hm, hm, hm, to přece není romák, je to přece gádžo, ale … zní to tak. To je ono! Je to potulný zpěvák, který zabloudil kdesi na jarmark. Mezi komedianty. Lidi chodí kolem a on jim/sobě hraje. Po chvíli se k němu jedna kolemjdoucí přidá (Kristýna Heretiková – Medvecká) a po ní další (Mariana Bódy) – no asi jen tak nepřidaly, protože jim to příliš, až příliš, jde. Ta náhoda, že. Bez ohledu na to. Dokážou spolu dát každému jeho. Někoho rozesmějí, jinému ukápnou slzy. Holt to tak bývá, když je základ prostý. Ne nutně i muzikantsky. Jen ten text musí být všeznalý. Tím nemyslím kdoví co, ale to, že lidi zkrátka často zapomínají, že stačí jen říkánka. Že je láska, příroda a hlavně sny. A především, že sny existují, aby se splnily. A úplně nakonec, že když z toho něco chybí, zůstává nám hudba. Tohle platí pořád, i když on rozdá svůj tucet a pak zmizí … přesně tak, najednou tu už není a nikdo neví, jak se jmenoval, kdo to vlastně byl, jen si pamatují, že mají žít a snít.
Plop! Konec desky, konec snu. Wow! Tak tohle dělá zpěvák z Akustiky, když nehraje reggae. Nečekal bych, ale když se zamyslím, tenhle mood je kdesi dole slyšet i tam (rozuměj Akustika). A je fajn, není to sentimentální, není v tom being blue, právě naopak, má to cosi jako úsvit dobrých rán. Takže až budete chtít chvíli klidu nebo prostě nemyslet a vnímat, tak KOPA je pán.
K poslechu klikni sem:
K poslechu i ke koupi klikni sem:
KOPA fb profil: https://www.facebook.com/profile.php?id=100063588609903
